2018: Být či nebýt...

Všechno tak rychle utíká, dost často jsem to ale v poslední době ocenila. Zpětně celý ten rok byl hned pryč. Už je to skoro tři týdny, co mám po operaci a zvykám si na nová prsa. Je mi mnohem lépe fyzicky, psychicky to teda žádná sláva není...

Přijde mi, že letos ty prázdniny utekly ještě rychleji. Filípek je poslední rok ve školce, tedy je předškolák. Přiznávám, z toho slova mi naskakuje husí kůže. Vzhledem k naší současné situaci, musel změnit školku, abych ho měla blíž k domu. Měla jsem obavy, jak zvládne další změnu prostředí, nové kamarády a tak. K tomu všemu jsem matka roku a...

Doma je doma, ale to víme všichni. Na druhou stranu si pojďme říct, že ty nemocnice mají své kouzlo v tom, že jsou na pooperační péči přizpůsobeny. Mám vlastně takové šestinedělí a poporodní bolesti. Prvních šest týdnů kozího života buje nejnáročnější. První sprchy, sundávání obvazů, probdělé noci, hledání si polohy, to všechno není nic moc. Krůček...

Je zase úterý. Po týdnu, kdy jsem do nemocnice nastoupila, jsem ji zase opustila. Ráno mě paní doktorka Hromádková vyšetřila, poučila a dala svolení k odchodu. Tak mě to celé dojalo, že jsem si s ní poplakala. Tam vezměte si, kolik takový doktor má pacientů, ale kolik mám já doktorů. Konkrétně tohle je operace, na kterou jdete jednou za život...

Uběhlo pár dní, sedím na posteli a sbírám sílu. Dnes je pondělí, jsem tady už skoro týden. Zase to celkem rychle uteklo. Včera za mnou byl Filípek s našima, tak jsem byla moc ráda. Moc si vážím času, jenž jste mi návštěvou věnovali, ale o tom jsem psala v předchozím článku.

Když jsem po skoro 3 hod. otevřela oči na JIP, cítila jsem obrovitý tlak na hrudi. Hned se mi vybavila notoricky známá fotka jak pánové sedí na traverze. Přísahala bych, že tu traverzu i s pány mám teď na svém křehkém hrudníku. Ihned jsem poprosila o léky na bolest. Dostala silné opiáty a spala dál. Byla jsem střídavě mimo až...

Bylo překvapivě zase úterý. Všechny nepříjemné věci se mi letos dějí tento den. V úterý jsem nastupovala v prosinci na operaci, měla půl roku chemoterapie a kdy jindy bych mohla nastoupit do nemocnice než právě v úterý.

Je vás opravdu mnoho, co mi píšete, zvedáte náladu, posíláte drobnosti pro radost, děkuji každému jednomu z vás, co teď čte tyhle řádky. Děkuji za čas, co mi věnuje. Čas, ten tolik omílaný zloděj i dárce. Nemilosrdný a jindy laskavý, každému podle zásluh? O tomhle vládci nad vším je ale především známo, že má rád běh a většinou sprint. Pořád...

Je to už celkem dávno, roky plynou a já už jen vzpomínám na všechna ta města, země, zákoutí, destinace, místa, na kterých jsem stála jako modelka před foťákem. Velkým paradoxem mé nemoci je, že jsem za poslední rok nafotila spoustu fotek. Takovou spoustu co už za celé roky ne. Je to moc fajn pocit vrátit se po tolika letech k...

Zrovna jsem vyšla rozhozená a ubrečená z kina, když jsem na telefonu uviděla zprávu. Psala jí Hela z rádia a zvala mne k sobě do Dobrého rána na rozhovor do Českého rozhlasu Vysočina. Zprávu jsem přečetla víckrát, zda je vážně pro mě. Slovo dalo slovo a já šla za pár dní do rádia. Děkuji velice za pozvání, které mi udělalo...

Po necelém týdnu vyrážím zase směr hory. Téměř na stejné místo a už jsem se nemohla dočkat, až zase budu sedět u jezera a koukat na ledovec. Byl pátek a prvotní plán byl, že se pojede v sobotu ráno. Žijeme přeci teď a tady, ne? Tak na co čekat do rána, zvedla jsem telefon. Volám taťkovi, že proč nejet už...

Život za prsa

24.07.2018

Po návratu z dovolené mne hned čekala předoperační konzultace. Zase to na mě najednou všechno padlo a možná ještě s větší tíhou po těch krásných dnech v Alpách. Zase zpět mezi svými v čekárnách.

Od října jsem doma, co všechno mám během toho roku za sebou víte...Najednou je to tady, já vážně jedu na čundr. Byl to takový bláznivý nápad a můj taťka mi chtěl udělat radost a realizoval ho. Mohli jsme vyjet až v úterý po další dávce Zoladexu (mé chemické kastraci). Naštěstí mi pak nic není, takže rovnou z ordinace jsme se...

Prázdniny

16.07.2018

Pod tímhle slovem si představuji něco jiného. Letos to není úplně jak by mělo. Zase na druhou stranu, jsem tady a jsem s Filípkem. Jsem sice nemocná, ale žiju. Dnes mi volala nějaká paní, která se mi snažila po telefonu prodat nějaký farmaceutický produkt. To je něco na mě, zrovna tenhle sortiment. Snažím se být ale vždycky maximálně milá, je...

Plakalo i nebe

12.07.2018

Poslední dva týdny byly obrovsky smutné. Pořád jsme však všichni věřili v zázrak. Ten se nestal, Monička svůj boj prohrála. Obrovsky mne to zasáhlo a nebylo dne, kdy bych neplakala při vzpomínce na ní. Byla ten největší hrdina, kterého jsem mohla poznat. Krásná, mladá, inteligentní, upřímná a vtipná maminka dvouletého synka. Osud je někdy...

Jak já jsem vždycky nemohla dospat toto posledního červnového dne. Ten pocit, když jsme šli po 9. hod. ze školy, plni plánů a očekávání na léto. Když si letos šli školáci pro vysvědčení, já čekala v čekárně na sono. Poslední sono mi dělali před prosincovou operací. Musím říct, že by se ve mně krve nedořezal. Když jsem tam seděla naposledy,...

Posledních dobou jsem psala především o aktuálních událostech, co se děly. Tentokrát to bude zase trošku jiné. Ráda bych se vypsala ze svého pohledu na různé fáze nemoci. Pro nás nemocné není lehké si procházet všemi těmi etapami a pro naše okolí je to mnohdy cesta neznámá. Neví, co opravdu prožíváme pokud je "nepustíme dovnitř". Podstatné je o...

Když mě Alenka z Avonu oslovila, abych natočila video klip pro Davida Deyla a jeho novou oficiální hymnu Avon pochodu, nedokázala jsem říct ne. Když mi společně s Jolankou popsaly představu a pointu klipu, byla jsem nadšená. Pak mne však přepadly tolikrát zmiňované neštovice, že jsem myslela, že to nedám. Všechno vyšlo téměř na dny a já už před...

Avon Pochod

09.06.2018

Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda vůbec budu moct jet. Nakonec všechno dobře dopadlo. Myslím, že jsem byla už 4x a pokaždé to byl veliký zážitek. Nikdy mne však nenapadlo, že jednou mezi ty statečné a silné ženy, které si nemocí prošly nebo procházejí, budu patřit i já. Tentokrát to bylo ještě emotivnější, než kdy jindy. Letos to mělo úplně...

Už jsem určitě psala jak moc mám tohle období ráda. Každý měsíc má něco do sebe a svým způsobem je mám ráda všechny. Dokonce i listopad, kdy není ani teplo ani zima, ale já mám narozeniny. O tom ale teď psát nechci, to až jindy. Květen je prostě voňavý barevný měsíc a s ním začíná tolik oblíbené letní období. Sluníčko,...

Když něco děláte půl roku, každý týden, stane se z toho zvyk. Automaticky jsem měla v hlavě, že úterky nemůžu - jsem v Praze. Středa ta je slabší, není mi nic moc po chemě. Tentokrát to bylo jiné, horší. Vzpomněla jsem si, že to možná bude injekcí Zoladexu, co jsem včera dostala. Ležela jsem na posteli a nemohla se hnout....

Ta poslední

22.05.2018

Bylo úterý, takže mě již tradičně čekala pražská onkologie. Všude zase opět spousta lidí, dlouhé čekačky. Tentokrát bylo úterý sváteční. Nebojte, nepřeskočilo mi tak, že bych nevěděla, že státní svátky už máme dva týdny za sebou. Tenhle svátek je můj soukromý velký den. Tohle úterý a je mi jedno, že mi tady svítí červeně, že pořád opakuji slovo...

16. května je každým rokem tvz. KYTIČKOVÝ DEN, je to Český den boje proti rakovině, který letos už 22. rokem pořádala Liga proti rakovině Praha. Jde o nejstarší a velmi známou sbírku v ČR.

Sobota měla patřit mojí mamince, měly jsme mít holčičí den v Praze. Musela ale do práce, a tak se obětovala jet se mnou Ivuška.

V neděli jsme se vydali do Brna, abych si užila takové Prázdniny v Brně podobně jako Audrey Hepburn v Římě, který tak zbožňuji. Musím říct, že je velmi málo dní, kdy bych se do tohoto věčného města nevracela vzpomínkami. Mára, jako správný profík, měl připravené lokace a já zase šaty značky Lazy Eye. Jsou to ručně šité šaty a dámské...

Tento den se konala charitativní módní přehlídka Bellis ve Foyer Nové scény Národního divadla v Praze. Společně s Filípkem a babičkou jsme do hlavního města vyjeli raději s předstihem a hned ráno v 8 hod. Já měla být v 11 hod. na značkách. Cesta byla fajn a my byli v Praze brzy, tak se vydali raději metrem a prošli...

Středa a chemoterapie je třeba. Místo klasického úterý, na které vyšel státní svátek, jsme vyrazili na koktejl ve středu. Tentokrát jsem se ale moc těšila, čekala na mne před nemocnicí dávka veliké podpory. Kája, kterou znám už spoustu let. Díky ní jsem viděla kus světa, naučila se v něm neztratit a čerpat získané zkušenosti. Byla mi vždycky...

Květen je všeobecně lásky čas, ale pro mne je vždycky magický konec dubna. Pálení čarodějnic a Filipojakubská noc sama o sobě, ale většinou mám konec dubna spjat s nějakou hodně významnou životní událostí. Letos si mé velké datum 28.4. vybrali Peťa a Honza, jako den, kdy si řeknou své "Ano" a budou manželé Zemánkovi. Mrzelo mne, že jsem se...

V půlce dubna byl plodný týden, kdy jsem se mohla setkat s přáteli. V pondělí jsem zase viděla Zuzku a Jirku, na které se vždycky moc těším. Vídáme se málo, ale voláme si a jsem moc ráda, že je mám.