Bellisky, bojovnice v růžovém

Tento den se konala charitativní módní přehlídka Bellis ve Foyer Nové scény Národního divadla v Praze. Společně s Filípkem a babičkou jsme do hlavního města vyjeli raději s předstihem a hned ráno v 8 hod. Já měla být v 11 hod. na značkách. Cesta byla fajn a my byli v Praze brzy, tak se vydali raději metrem a prošli se. Filípka s babičkou jsem dovedla do Muzea Lega, kde se měli nějakou dobu zabavit. Zbytek programu jsem nechala na nich. Filípek měl do půl 5. volno. Já se zatím seznámila s ostatními Belliskami. Všechny jsou neskutečně silné, milé, statečné a hlavně a především ohromně pozitivní usměvavé dámy. Postupně jsme se střídaly na udělání make-upu, ostatní i na vlasy, a měnily se tak v sebevědomější ženy. Většina z nás myslím na podstatu make-upu dávno nehraje a ví, že ženskost je hlavně uvnitř a krásné jsme za každé situace hlavně s tím bojovným úsměvem. Přesto bylo znát, že si ten zvýrazněný obličej užíváme. Pohledy do zrcadla, chvála jedna druhé, focení selfíček to jen potvrzovalo. Kdy se poštěstí, že si vás vezme do rukou profesionální make-up artista... Jelikož momentálně nemám kromě vlasů ani řasy a obočí, tak ten rozdíl byl velký, když se řasy nalepily, obočí domalovalo a stíny byly pořádně kouřové. Hmm, nemohla jsem se vynadívat na tu paní v zrcadle. 

Tento týden mám, takový řekla bych návrat v čase. Potkávám lidi, které jsem viděla naposledy v modelingovém světe, když jsem kdysi byla součástí. Jedním z nich je i skvělá kadeřnice Adélka, pravda tentokrát jsme si mohly jen popovídat, ale hned jsme zavzpomínaly na doby, kdy mne česala na přehlídkách. Adélku i Peťu zdravím :)

 Jak víte, mám krásnou paruku od Dlouhovlásky, na přehlídku jsem se ale rozhodla jít bez paruky či šátku. Myslím, že holá hlava k nemoci patří a není se rozhodně za co stydět a kde jinde, než mezi pacientkami by se člověk měl cítit naprosto přirozeně.

S Belliskama jsme si v mezi čase povídaly naše příběhy, postřehy a rady. Řeknu vám, je to fajn pocit být "mezi svými" vědět, že někdo opravdu ví, o čem mluvíte. Všechny z nás si prošly, či procházejí rakovinou. Všechny jsou velké bojovnice a většina mámy.

Ještě před začátkem jsem se stihla potkat s mými holkami z práce. Udělaly mi radost, že dorazily a podpořily tuto krásnou akci. Stejně tak velké díky patří i Petě s Honzou a Terezce s Lubošem. No ale úplně nejvíc mne překvapila a dojala Kája s Martinkou (musela jsem ty kouřové oči hodně rozmrkávat, když jsem vás uviděla). Celá akce začala přehlídkou C&A, kterou jsme šly ve dvojici. Byla jsem moc ráda, že se ke mne do dvojičky přidala Editka. Předala mi spoustu klidu a energie, co z ní úplně svítí, přesto že má PRSA V HÁJI, radí ostatním jak se z toho nezbláznit.

Po prvním bloku přehlídky následoval mini koncert Davida Deyla a v tu chvíli se v zákulisí začaly objevovat děti. Bylo to kouzelné pozorovat Bellisky-maminky s jejich ratolestmi. Některé se styděly, jiné nervózně poskakovaly a ostatní nevěděly, co se děje. My mámy byly rády, že je s sebou máme a že je vůbec máme. Ve vzduchu bylo cítit to velké souznění a to, že všechny prostě víme... Hlavní hřeb večera byla přehlídka Avon triček 2018 od Kláry Nademlýnské. Řeknu vám, že to byl velmi silný moment. Šla jsem v životě spousty přehlídek, ale toto byl určitě nejkrásnější zážitek, kterému se nevyrovná ani fashion show Chanel. Nikdy by mne nenapadlo, že se mnou jednou přehlídku půjde ruku v ruce můj syn. Celé to ještě umocňoval důvod, proč se to celé děje a když jsem koukla okolo na diváky, spousta očí nezůstala suchých. Napsala bych, že jsme si to oba užili, ale Filípek byl přeci jen nesvůj a roztomile se mne držel za sukni. Byl ale statečný, trošku jsem si myslela, že mi na poslední chvíli řekne, že tam na mne počká a nikam nejde. Bylo tam ale okolo dost ostatních dětí a tak to prošlo. Zvládl to skvěle a užíval si to svým způsobem.

Po přehlídce jsme se potkali v kavárně a pozdravili, či se následně rozloučili s přítomnými a vydali se stále ještě slunečnou večerní Prahou domů.


Veliké díky za krásnou akci organizátorům a všem co se podíleli. Holkám Belliskám, ráda jsem vás poznala, jste skvělé! Vám všem, co jste za námi na Novou scénu Národního divadla v pátek navečer přišli, bez vás by to celé nebylo ani trošku růžové.