Prázdniny

Pod tímhle slovem si představuji něco jiného. Letos to není úplně jak by mělo. Zase na druhou stranu, jsem tady a jsem s Filípkem. Jsem sice nemocná, ale žiju. Dnes mi volala nějaká paní, která se mi snažila po telefonu prodat nějaký farmaceutický produkt. To je něco na mě, zrovna tenhle sortiment. Snažím se být ale vždycky maximálně milá, je to přeci jen jejich práce. Tahle paní ale jaksi nereagovala na můj slušně vysvětlený nezájem a ani mě nenechala domluvit a plynule pokračovala v naučené nabídce. Tak jsem ji sdělila svou diagnózu a i tak paní pokračovala dál. Vytočila mě svým neohleduplným chováním, kdy mi místo tabletek začala vnucovat kosmetiku za tisíce. Chtěla bych vidět paní v mé situaci, myslím, že už by mě dávno poslala do nějaké části lidského těla.

Teď prostě nemám úplně období, kdy bych měla náladu na lidi. Snažím se žít okamžikem a užívat si chvíle s Filípkem, radovat se z maličkostí. Prostě jsem ráda, že jsem doma a JSEM. Kdo ví, co bude za rok za dva... Nikdo nikdy nevíme a tak si opravdu važme toho tady a teď.

Filípek mi říkal, že tohle nejsou prázdniny a měl pravdu. Mě je teď fyzicky líp a před operací by mi bodla nějaká vzpruha. Tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na čundr do Alp. Zítra razíme, tak vzhůru za novým dobrodružstvím, ale ono to největší dobrodružství je stejně život sám.