Magický den, čarodky a 1. máj

Květen je všeobecně lásky čas, ale pro mne je vždycky magický konec dubna. Pálení čarodějnic a Filipojakubská noc sama o sobě, ale většinou mám konec dubna spjat s nějakou hodně významnou životní událostí. Letos si mé velké datum 28.4. vybrali Peťa a Honza, jako den, kdy si řeknou své "Ano" a budou manželé Zemánkovi. Mrzelo mne, že jsem se díky svému zdravotnímu stavu nemohla na této události podílet více, rozlučka se svobodou, přípravy atd., ale o to víc, jsem si užila samotnou svatbu. Byla krásná, dojemná. Byla časovaná na nejvhodnější chvíli, kdy jsem sama v sobě spoustu priorit přehodnotila a tak jsem celý ten slavnostní den vnímala určitě zcela jinak než by tomu bylo třeba před rokem. Krásná svatba v malém kostelíčku, sluníčko, rozkvetlé stromy a všude plno lásky. Dojemné momenty, které jsem s tím hřejivým pocitem štěstí obrečela. Bylo to pro mne hodně silné, vidět Peťu ve svatebních šatech, tu Peťu se kterou jsme seděly v Benátkách a ona byla přesvědčená, že zůstane sama, že to svoje puzzle, co jí doplní, nenajde.  

Ženy, dívky, dámy, Peťa s Honzou jsou důkazem, že každý někde máme spřízněnou duši a v ten správný moment si nás najde. 

Obřad a mše v kostelíku nepotřebuje komentář, to je samo o sobě velká chvíle. Přeci jen si neodpustím, že svatbu udělal ještě kouzelnější hudební doprovod. Prskavky, vypouštění balónků a další, co mi zůstane v paměti, umocňoval celou dobu pocit rodinné pohody. Tatínek, co vede dceru k oltáři... Babička, co tančí na první novomanželský tanec vnoučete... Sourozenci, rodina a přátelé. Všichni nám blízcí, ti co jsou s námi v dobrém i zlém. Když jsem dojela domů, pevně jsem objala oba své rodiče... Manželé moji drazí, přeji vám oběma klid, lásku, zdraví a spoustu veselých překvapeních na společné cestě.

Hodně dlouho jsem svatbu vstřebávala a čerpala z ní tu energii, co jsem si odnesla domů. Užila jsem si to se vším všudy, děkuji Village girls, za doprovod, holkám z Ardentu za to, že na nás myslí. Všechny akce jsou teď pro mne tak trochu něco za něco. Stojí mne to spoustu fyzických sil, jsem pak unavená, ale o to šťastnější a je mi krásně na světě. Takže děkuji za příležitosti k čerpání dalších sil.

Hned den po svatbě, jsem měla tolik energie, že jsme se s Ivikem pustily do dost zásadních manuálních prací, jako je natírání. Byla to velká sranda a relax. Užila jsem si to.

Čarodějnice jsme měli malé, ale měli. Bylo to fajn, seděli jsme na zahradě u ohně a byli rádi, že jsme spolu. Atmosféru ladilo rádio Beat a já si připadala zase jako na čundru. Přišel i Rosťa a chlapi plánovali lezeckou výpravu na příští víkend. Jak já bych nechala tu svojí rakovinu doma, sbalila krosnu a vyrazila pokořit nové vrcholy...

První Máj, tak to je nevynechatelné. Od té doby, co mám Filípka, mám i pocit, že neuschnu. Ani letos mne v tom nenechal a vytáhl mne alespoň na zahradu a dal mi hubánka. Já ho za odměnu vzala na zmrzlinu. Nakonec vyhrál nanuk, bereme ho společně s dalším nákupem, dáme do tašky a následně do auta. Po třech hodinách se mě Filda ptá, kdy už mu dám ten nanuk.... Takže důkaz místo slibů, že s pamětí se zatím nic nezlepšilo :)



Dnes písnička pro novomanželé. Jednak proto, že má Peťa Robbieho moc ráda a druhak protože je to o ní :)