2019

Loni v lednu jsem psala o depešácké párty. Když si na ní vzpomenu, první co se mi vybaví, je to, že mi druhý den vypadaly vlasy. Bylo to po Filípkové oslavě narozenin a já měla za sebou první chemoterapii a celé to neznámo mi teprve otvíralo dveře.

Všechno se teď točí okolo Filípka. Jsem ráda, že jsme to zase dali do správného módu. Školka, koníčky a my dva. Já si obcházím své lékaře a většinu volného času trávím čtením. Zavírám se do příběhů ostatních. Čerpám sílu, nadhled a mnohdy i čerstvý vítr - pocit, že se něco děje. U mne se toho teď moc neděje, což je...

Díky prosincovým tablům se žloutenkou ve školce nebyla besídka. Děti poctivě trénovali a nakonec se dočkaly, vánoční oslava proběhla v lednu.

Filip

14.01.2019

Před šesti lety jsem tohle datum očekávala s napětím. Nevěděla, co mě čeká. Po devíti měsících nadešel den D a já se stala maminkou. Slýchala jsem spoustu příběhů o porodech, o pocitech, lásce a mateřství, ale realita je nepopsatelná. Přála bych všem ženám, aby mohly cítit pohyby v bříšku, očekávat a pak přivést na svět nový život.

Praha

09.01.2019

Včera jsem měla v Praze spoustu aktivit. Vyjela jsem ráno hned před šestou hodinou, přes noc napadlo spoustu sněhu. D1 byla naštěstí průjezdná. Začala jsem den v příjemné kavárně s kamarádkou.

Pěkně ze startu začneme injekcí Zoladexu (chemická kastrace). Hned mě to hodilo zpět o rok. Tahle injekce je totiž výroční, už jsme spolu rok.

Čočka a uzené, to prostě musí být. Žádná kocovina, paráda. Přemýšlela jsem, co budou první slova a o čem bude první letošní příspěvek. Tak ale nebudu z toho dělat vědu, jako je tomu jinde na blocích. Prostě jedeme dál a zrovna nemám nic oduševnělého na mysli. Třeba se k tomu během psaní propracuji.