Jak štír potkal raka
 

29.12. bylo ideální počasí na lyže... A když nemůžu já, půjdu se na Fildu aspoň koukat. Krásně jsem se vyvětrala a byla lehce unavená, ale já se prostě pořád ještě nenaučila svoje tělo poslouchat. Tak žádný odpočinek neproběhl a dopadlo to tak, že jsem upadla do bezvědomí a projela se sanitkou.

Štědrý den

24.12.2017

Toto byl jeden z nej Štědrých dnů. Od rána jsme byli všichni dohromady a najednou tak nějak neřešili, že něco třeba na stole chybí a takové ty běžné věci, jako třeba lehce připálené cukroví. Společně jsme se podíleli na výrobě salátu, obalovali řízky a vzpomínali. Děti od rána, jak na trní a tak jsme vzali Filipka letos, místo tradiční...

Koza Go Home

12.12.2017

V nemocnici jsem nemusela zůstat dlouho, protože bolet to může i doma. Za těch pár dní mi táta stihl vybudovat u nich doma takový můj koutek, kam se můžu schovat před světem. Jsou skvělí, bez nich bych to nedala a hlavně díky nim Filda vlastně neví, co se děje a má ten svůj klidný vesmír. Upřímně bez bolesti jsem nebyla,...

Brzy ráno jsme s bráškou vyjeli. Oba nás čekal velký den. Ráno jsem oběhala ještě zákroky a přípravu na operaci. Jako je nukleární medicína a vpich radioaktívní látky do prsa, aby bylo vidět, které uzliny jsou zasažené. Dále označení nádoru a uzlin. Po tom všem, jsem se dostavila na značky v Apolináři. Zase nemocnice čar a kouzel Bradavice. Jak...

U našich jsem s Filípkem a vlastně i tou potvorou od onoho pátku 3.11. Rodiče při mně stáli vždycky, respektovali moje rozhodnutí a byli tady pro nás vždy, když bylo potřeba. Před Fildou a o to víc s teď s ním. Hned nás vzali pod křídla a nechtěli nechat samotné. Takže přeci jen přes měsíc 4 lidi ve 2kk...

Depeche mode

27.11.2017

Koncert DM v O2 aréně - leden 2018. Kdo z vás mě zná, ví, co to pro mě znamená. Na tento koncert jsem si k obvyklému FRONT OF STAGE lístku přikoupila i EARLY ENTRY. Rozhodla jsem se, že tentokrát se budu mačkat úplně ale úplně vepředu. Což je max 3. řada. No a teď vím, že je to prostě po depešácku ...

Musím přiznat, že mi s tohoto sedánku bylo ještě hůř. Čekala jsem, že se odreaguju a prostě tak nějak bude fajn večer. No on celkově fajn byl, ale já jen prostě teď fakt nedávám plánování vánočních chlastacích večírků, Silvestrů a všech možných jiných záminek k chlastu. Vždycky jsme se uměli dobře bavit a to téměř vždy, do časných ranních hodin...

Jsem generace a fanoušek Harryho Pottera. Takže se mi při mé první návštěvě nemocnice U Apolináře prostě hned vybavila škola čar a kouzel v Bradavicích. Krásná budova exteriérově i interiérově. Působící klidným, příjemným dojmem, což nemocnice moc neumí.

Momentálně jsem v těch nejlepších rukou paní docentky v Praze na Karláku. Za to jsem neskutečně vděčná. Nebýt jí a pár děvčátek se stejnou diagnózou, co se podělily o zkušenosti, mohlo být všechno zase už úplně jinak. Dnes už mám za sebou další biopsie, vyšetření dalších útvarů a uzlin. Jen to všechno prostě stojí spoustu času. Času, který bych...

Na ten pátek už nikdy nezapomenu. První přímý kontakt s onkologickým oddělením. Hodiny čekání se všemi těmi, co tam taky jednou byli poprvé. V hlavě se honí nejrůznější myšlenky a přesto vlastně pusto prázdno. Následovalo seznámení s prognózou, spousta odborných termínů, nejasností, strach, slzy, nejistota, oznámení výsledků nejbližším.