Večer s naší partou

Musím přiznat, že mi s tohoto sedánku bylo ještě hůř. Čekala jsem, že se odreaguju a prostě tak nějak bude fajn večer. No on celkově fajn byl, ale já jen prostě teď fakt nedávám plánování vánočních chlastacích večírků, Silvestrů a všech možných jiných záminek k chlastu. Vždycky jsme se uměli dobře bavit a to téměř vždy, do časných ranních hodin a druhý den trpěli.

Poslední ¾ roku musím říct, že jsem s touto partou nikde nebyla a měla jiné zájmy. Rozhodně jsem nebyla abstinent, jen už pro mě nebylo tak zábavné trávit večer a noc v baru a na diskotéce. Raději jsme byli s Fildou každý víkend někde a v létě obzvlášť. 

Léto prostě miluju, grilovačky, stan, buřty pivo. Taky jsme vyhledávali spíš přátele s dětmi a rodinnými aktivitami. Skoro celé léto, jsme byli s rodinkou, kde jejich tatínka často štípou oči. Tímto zdravím! 

Vrátím se k onomu večeru s tím, že jsem se těšila, až je všechny uvidím. Už jsme se vídali opravdu minimálně, každý z nás už byl trochu jinde. Každopádně večer probíhal tak, že s každým drinkem navíc byli všichni veselejší a plánování nastávajících super akcí se stalo hlavním programem. Asi nikoho ani na vteřinu nenapadlo, jak je mi to strašně líto, že náš obvyklý Silvestr 30.12. - vánoční večírek  DM party letos vynechám. Co mě ale už skoro rozbrečelo, bylo plánování narozeninové párty s Depeche mode revivalem. Tuto legendární akci jsem před dvěma lety ke svým 30. narozkám vymyslela a většinu zorganizovala. Slavilo nás nakonec víc a bylo to opravdu nezapomenutelný a legendární. To minimálně 1/4 Jihlavy potvrdí. Kluky z revivalu vždycky domlouvám já, no a představa toho, že domlouvám něco, kde pak vlastně ani nemůžu být, mi přijde hrozně líto a od přátel i trochu bezohledné. Nakonec jim to asi docvaklo a odložilo se, až budu ready. Další téma lednový koncert Depeche mode, no tak to mi přece zase pro změnu pošlou fotky a videa. Nepotřebuju lítost, ale možná empatie by rozhodně neškodila. Jako pardon, ale fotky a videa mě akorát naserou a rozbrečí a nevím co ještě. Něco na co se tak strašně těšíte a nemůžete a ještě se máte koukat na to, jak to tam probíhá v očích některých lidí, kteří tam teda pojedou, když už mají ten lístek. Nebudu je rozhodně házet všechny do jednoho pytle, to ne. Jsou jinak výborní a mám je ráda, ale asi ne když jsou dohromady a když já mám raka.

Další týden jsem přemýšlela, zda za jejich chování mohl alkohol, nebo jsem přecitlivělá já. Což teda jako fakt jsem, brečím u každé druhé reklamy, všechno mě dojme a nad vších přemýšlím ještě víc než dřív (a i to už bylo až až). No došla jsem k závěru, že prostě bude lepší vyhýbat se podobným akcím a vlastně i tak celkově lidem. Nikdo není na mojí rakovinu, která se u mě zabydlela zcela zdarma, zvědav. A já zase nejsem zvědavá na ty jejich ukrutný starosti v práci, shon okolo vánoc, chřipky a prostě všechny ty naprosto nedůležitý věci. Nebyla jsem ještě nedávno jiná. Nikoho nesoudím, ale prostě jen už nechci dělat něco, co mě ubíjí. Nebudu se dál přetvařovat, že mi nic není. Dělat, že nejsem unavená, když sotva stojím. Takže kolik k setkání, co mě akorát posunulo do oné propasti než opačně. Jo přijdu si jako blázen, ale to jsem teď já a přetvařovat se fakt nebudu. 

Každopádně díky vám, co máte pochopení a berete v potaz, že jsem teď fakt na hlavu a není to se mnou jednoduchý. Máte výdrž a děláte mé dny hezčí. Díky Ufonkovi, má doma dvě děti a chtěla mi vařit a celkově pro mě dělá spoustu věcí. Nevěstě Peťulce,  že je ve dne v noci. Simírkovi, že je ten drsňák a rozšiřuje mou andělskou sbírku, ze všech nejvíc. Všem, co myslí na Filípka a neskutečně mi pomáhají, zásobují legem a podobně. TruTru za báječnej obal na knížku. Suprová věc, je krásnej démantovej a můžu díky němu číst cokoliv, kdekoliv. Inkognito ha ha teda u mě ONKOgnito čtení. Nejvíc ze všeho rodině!