2018: Být či nebýt...

Spolu s tělem, co onemocní rakovinou, onemocníte i VY. Tím myslím, pocity, sebevědomí, dovednosti, myšlenky, schopnosti, obavy, předsudky, komunikace... Všechno, co z vás dělá právě vás, tu jedinečnou osobnost. Dalo by se to určitě shrnout do jednoho slova psychika, ale já to slovo nemám ráda. Budu tedy místo něj používat moje "JÁ".

Sobota, tedy den, kdy už se vracím do normálu. Některé stavy přetrvávají, ale už to začínám být zase já. Možná trochu blázním, mám totiž chuť na vaječnou omeletu. Já, která vajíčka nesnáším a to na žádný způsob, už od dětství. Z postele mě zvedá hlavně má občanská povinnost. Když se volil prezident naposledy, měla jsem těsně před porodem....

Při plánování chemoterapií se mě ptali, zda chci chodit v úterý nebo čtvrtek. Bylo mi to jedno, následovalo však vysvětlení, zda chci, aby mi bylo blbě v týdnu nebo o víkendu. Zvolila jsem tedy raději úterý, abych mohla o víkendu fungovat jako máma. Po první dávce jsem byla mimo tři dny. Střídal se u mě táta s mámou,...

Kupodivu jsem se celkem vyspala, no, s práškem na spaní. V 5 hodin jsme tentokrát s tátou vyjeli. Cesta byla bez komplikací. Teda skoro. Na jedné oblíbené benzínce, se kterou mne pojí asi nejsilnější zážitek (dokonce je i fotodokumentace, kde mám za páskem DM malinkatou lahvičku Jacka Danielse a míříme na koncert Depeche Mode). Pumpa je to oblíbená...

Jsem zpět na Karláku a dnes mám rande s paní docentkou. Opravdovým andělem, co denně zachraňuje životy a svojí práci dělá srdíčkem a to už se dnes ne vždy nosí. Je to neskutečně milá paní. Všechno jsme spolu probraly a já mám 9.1. první chemoterapii.

Přeju vám všem krásný nový rok a hlavně zdraví!! A není to fráze, to mi věřte.
Kozí život
Všechna práva vyhrazena 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!