Volby, lego, chlebíčky

Sobota, tedy den, kdy už se vracím do normálu. Některé stavy přetrvávají, ale už to začínám být zase já. Možná trochu blázním, mám totiž chuť na vaječnou omeletu. Já, která vajíčka nesnáším a to na žádný způsob, už od dětství. Z postele mě zvedá hlavně má občanská povinnost. Když se volil prezident naposledy, měla jsem těsně před porodem. Desetiminutová cesta mi s 33kg navíc trvala skoro hodinu. Dala jsem to před pěti lety, dám to i dnes. I kdybych tam prostě měla dolízt po čtyřech, tak tomu *UNDA SEM *UNDA TAM hlas nenechám!!

Pane prezidente - ústavní činiteli

Vy to pochopíte

Vy totiž všechno víte

Vy se poradíte 

Vy to vyřešíte

Vy mě zachráníte

pane prezidente

já chci jen kousek štěstí...

(Jarek Nohavica)

Odpoledne má Filípek rodinnou oslavu, zítra je mu už 5 let! Hrozně to letí. Takže mám v plánu se dojímat, pozorovat ho a tulit se k němu ještě víc, než normálně. Pořád je to můj malej chlapeček a pořád mě potřebuje. Užívám si každé chvíle s ním, i když už mám otlačené prsty od lega, tentokrát mlčím a nechám se i zavřít do vězení na ostrově.

Heslo pro návštěvy:  "V zájmu naší rodiny zmizte za dvě hodiny."

Pravda dort a jiné pochoutky jsem ještě vynechala. Jediné, co mi bodlo a postavilo na nohy, byl silný hovězí vývar od maminky. U nás se vždycky říkalo, že z polívky se sílí. Kukuřičné křupky, tak ty teď u mě vedou. Nemějte nikdy výčitky z toho, že jste v jídle zhřešili. Když máte na něco chuť, prostě si to dejte. Vím, že si teď řeknete, že tý vyhublý nádheře, se to kecá. Ale jo, kecá. Já bych tak jedla, ale není chuť a nic do sebe nedostanu. Snědla bych úplně všechno a to, i kdybych měla 100 kilo. A pak se šla třeba raději projít, pokud bych měla výčitky. Když máte chuť, tak si prostě dejte. Vážně!!!

"Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dny, kdy budeš chtít a nebudeš moci."

(Jan Werich)