Tak trochu jiná kocovina

Při plánování chemoterapií se mě ptali, zda chci chodit v úterý nebo čtvrtek. Bylo mi to jedno, následovalo však vysvětlení, zda chci, aby mi bylo blbě v týdnu nebo o víkendu. Zvolila jsem tedy raději úterý, abych mohla o víkendu fungovat jako máma. Po první dávce jsem byla mimo tři dny. Střídal se u mě táta s mámou, abych zase náhodou neměla nějaký kolaps. Obrovská výhoda opravdové kocoviny je, že netrvá tak dlouho. Navíc, když se v posteli motáte a máte kolotoč, můžete se uzemňovat. V tomhle stavu to nejde. Hrozně ráda bych to všechno zaspala, ale mě to asi řízli s nějakým Redbullem, spát jsem opravdu nemohla. První noc pouze od 4 do 6 hodin a další den podobně. Tělo mi vibrovalo a nešlo zastavit. Žaludek nesnesl jakýkoliv pohyb. Hlava třeštila. Jizva po operaci pálila a dávala o sobě znát. Jo, zase jsem si vybavila Pottera. On bojoval s tím, jehož jméno nesmíme vyslovit. Když byl nablízku, začala jizva bolet. No, takže já to mám vlastně podobně. Jizva pálí a rakovina je blíž, než byl Voldemort. 

Moc toho do sebe nedostanu, takže se snažím pít aspoň Nutridrinky. Děkuju, za přírodní vitamíny, vlastní výroby, které mi posíláte. Určitě na ně dojde, ale teď by jich byla akorát škoda. Obočí už mám jen do půlky a vlasy taky pomalu řídnou a jdou dolů. Jsem připravená, šátky a čepice jsou nachystány. Mám dokonce jeden echtovní od Ufónka. Mě rozbrečela, holka jedna, když mi ho poslala. Na hlavě je to takový zvláštní pocit pálení a svědění, asi jako když si v létě ožehnete hlavu na sluníčku.

V pátek už mi bylo trochu líp. Moje stavy se podobaly spíše obrně nebo mrtvici a přecházely do chřipky. Totální únava celého těla. Kosti, klouby, svaly, nic z toho jakoby nebylo moje. Táta mě přirovnal k čerstvě obalovanému kaprovi, který se ve strouhance ještě cuká. Konečně se ale dostavil i spánek. Nejhorší stavy jsou vždycky ráno, pořád ta pachuť onoho drinku. Tu prostě ničím nepřebiju. A pak ranní nevolnosti a vyrovnání se s nízkým tlakem. Odpoledne jsem po třech dnech konečně taky viděla Filípka. Přijde mi, že zase vyrostl. Vrhl se mi kolem krku a mě najednou nikdy nebylo líp. 

To byl ten lék, co mi chyběl... Už zase bude dobře...