Setkání s andělem

Jsem zpět na Karláku a dnes mám rande s paní docentkou. Opravdovým andělem, co denně zachraňuje životy a svojí práci dělá srdíčkem a to už se dnes ne vždy nosí. Je to neskutečně milá paní. Všechno jsme spolu probraly a já mám 9.1. první chemoterapii.

Nebyla bych to já, kdyby to bylo takhle jednoduché. Komplikace na sebe nenechaly dlouho čekat. Můj kardiolog s léčbou nesouhlasí a trvá prvně na zákroku srdce. Což se teď prostě vůbec nehodí. No jako kdybych teď měla na výběr, co je životu více ohrožující. Takže vyčerpávající kolečko neurologie, kardiologie, sono, CT a znova z kardiologie na neurologii a zase zpět a pořád dokola. Už jste se v tom, kde jsem byla naposled, ztratili? Bezva, já totiž už dávno. Je to opravdu únavné! Každý den nějaké jobovka. Prostě počítám s tím, že tohle dobře dopadne a srdce dám dohromady později. Protože lepší než zlomený je srdce děravý a už nějakej ten rok s tím žiju. Na důkaz toho, že jsem ready, a že chema bude, jsem se nechala zase ještě 5.1. ostříhat na ježka. Poprvé v životě, a rozhodně teď ne naposledy, jsem na hlavě pocítila strojek. O víkendu jsem se ještě pořádně najedla, nachystala svůj byt na pochemo pracovní cestu, kde bude klid. Viděla se s těmi, co to ještě šlo a jde se na to, i když je dnes je 7.1. a já pořád nevím, zda to požehnání na chemoterapii nakonec dostanu... A 8.1. dostala, operace srdce počká. Proběhne po léčbě, ta je teď prioritnější.