Vítej, jaro

V pondělí 5.3. jsme byli všichni (já, máma, táta, brácha) pozvání na genetickou kliniku. Já pro výsledky a ostatní na vyšetření, ať se ví, kdo je taky BRCA mutant. Rozhodla jsem se, že vyjedeme již ráno a spojíme příjemné s užitečným. Domluvila jsem se s Leničkou, že se potkáme konečně osobně v Praze. Bylo to naprosto skvělé setkání i s Janičkou. Dvě úžasné ženy, co nám ostatním pomáhají a sami ví, o čem je řeč. Moc jsem si to užila. Odjela odtud plná energie a vidiny krásné smysluplné spolupráce s MAMMAHELP.

Na klinice jsem si vyslechla výsledky, co už jsem vlastně věděla. Jen upřesnění a následná rizika a postupy. Více se dozvím na onkologii, jaký bude následný postup léčby. Rodiče absolvovali stejné kolečko vyšetření a teď čekáme, kdo z nich mi gen předal. V rodině nás mutantů bude více, tak teď postupujeme po rodové linii.

Z Prahy jsem se po celém dnu vrátila úplně vyřízená. Teprve poslední dny na mě dopadají všechny ty vedlejší účinky chemoterapie. Jsem unavená, bez energie. Přistihla jsem se, že mám problém udržet knížku. Kila mi jdou dolů a já už se při chůzi musím jistit berličkou. Mám antibiotika a doufám, že se to do 13.3. zlepší a budu moci dostat další chemu. Měla jsem plný diář, chtěl jsem toho tento týden před dalším koktejlem tolik stihnout. No a bohužel... Tentokrát jsem ale dala na rozum a ne na to svoje, že se hecnu a vydržím to. Už jsem z posledního výletu dost poučená, že si tím mým "to dám" akorát ublížím. Tentokrát jsem tedy ani nešla na plánovanou besedu o Švýcarsku, zrušila všechna plánovaná setkání a soustředila se na to, jak být brzy v onkokondici, aspoň v rámci mezí...

Jak jinak oslavit MDŽ, než s úžasnou ženou. Celý den mi seděl u postele Simírek a donesl kytici tulipánů, co tak miluju. Mám tak doma kousek jara spolu s narciskama od Ufónka, ke kterým odpoledne přibyl ještě petrklíč od Filípka a jak jinak než karafiát k MDŽ od taťky. Mám tak hrozně ráda jaro. Ráda mám všechna roční období, ale jaro mi evokuje nové začátky. Poslední dny trávím s knihou Počátek, to je náhodička. Všechno se probouzí, kvete, voní. No letos to znám zatím jen z představivosti a sluníčka, co mi zasvitne do postele. Zavřu oči a jsem rázem na pláži a čerpám tu žlutou energii. Ven se dostanu jen k doktorům a tam je teda úplně jedno, co je za část roku, lidí pořád stejně a na náladě to nikomu očividně nepřidalo (kromě dvou sestřiček Zdeňky a Simči tento týden v jihlavské nemocnici, díky za vás a velkou pomoc!). Moje setkání s jarem bylo tedy zatím jen v půl 7 ráno při nástupu do auta a i tak bylo opravdu ve vzduchu. Užívejte ten čerstvý jarní vzduch plný nových začátků. Já se nemůžu dočkat, až se budu moct jít podívat na zahradu, jestli už mi vykukují černé tulipány. Dovezla jsem si je minulý rok na velikonoce z Holandska. 

Mám pro vás tip na výlet. Pokud budete mít možnost a jste milovníky kytek, obzvlášť cibulovitých, doporučuji návštěvu holandského parku Keukenhof. Na 32 hektarech je zde každý rok 6-7 milionů cibulových květin jako jsou tulipány, krokusy, hyacinty, lilie. Je to úžasná podívaná. Park obstarává pouze 24 zahradníků a od března do května a každý rok se mění v jinou tematickou výstavu. Po zaplacení vstupného okolo 17 EUR dostanete plánek a můžete se jít kochat květinovou krásou. Opravdu stojí za to. Rozhodně se pokochejte alespoň fotkami na internetu, kde na vás atmosféra jara přímo vyskočí. Někdy vám o mém výletu do Holandska třeba napíšu víc, právě teď mám akorát tak chutě na jejich sýry a čokoládu a vlastně i víno, amsterdamské hranolky a všechno.

Jaro je snad definitivně tady a já spolu s jarem chtěla jet vítat i turistickou sezónu na pražský cestovatelský veletrh Kolem světa. No asi vám nemusím dvakrát, ani jednou ani vůbec vlastně říkat kam jsem jela... Místo veletrhu ležím v posteli a popíjím nutridrinky. Takže všem dobrodruhům na zdraví... Nejvíce mne mrzí, že jsem přišla o ta plánovaná setkání, ale zase musím v hlavě přepnout a říkat si, že snad brzo bude líp a já budu moct alespoň někam. Jsou však případy, jako bylo včera, kdy jsem si to nenechala vymluvit a alespoň na skok, musela jít popřát mojí roční neteřince k prvním narozeninám. Řeknu vám, že je mi dnes skoro stejně, jako přesně na den minulý rok, když jsme jí s bráchou zapíjeli. To jsem si za ten príma stav ale mohla sama, vlastně ne, mohl za to bratr a pan Jägermeister s tekutou hruškou.

Změny okolo nás i nás samotných k životu patří, tak hezké jarní dny vám všem.

Jarní píseň je David Bowie - Changes