Víkend plný lásky ale i slz

Sobota patřila Filípkovi a dlouho očekávané akci. Jeho první láska Isabelka slaví narozeniny a ten můj milovník už se nemohl dočkat. Několikrát jsme měnili kostým a přípravy byly opravdu veliké. Ach ty první lásky... Zavzpomínejte na ni i vy a vraťte se v čase. Zase mám pocit, že ten čas prostě moc rychle letí. Moje miminko mi doma básní o krásné Belince. Musím říct, že líp si vybrat nemohl, je opravdu krásná a miloučká. No jako dojatá máma nechám vytisknout na přání synáčka jejich společnou fotku, aby se mohl před spaním na "nevěstu" koukat. Ta všechna velká poprvé nás společně čekají. Jen bych chtěla trochu zastavit čas, ať mi tak rychle neroste, ten můj tajný agent. Je to můj velký malý statečný chlap, co se o mne stará. Nosí mi mňamky a snídani do postele, obouvá ponožky a drží mne za ruku, když si píchám injekce. Moje velikánská opora. Tak malý a já se o něj můžu opřít. Už vlastně není tak malý, nebo právě díky mé nemoci trochu více vyrostl? Já mám jeho a on má mě, což je to úplně nejvíc. Právě jsem s ním před usnutím ležela v posteli, hladil mi hlavu a ptal se, kdy mi zase narostou vlasy. Už se mě prej ani nebojí jako první den a jsem stejně jeho nejkrásnější maminka ze všech. Ještě že je tma a nevidí, jak mu brečím do polštáře. Pevně ho tisknu, dokud neusne.

Na neděli nebyl žádný plán a tak mne navštívila horečka a třepavka. Vítejte holky, pomalu se spolu přichystáme na úterní oranžovou párty. Ty tři týdny vždycky tak rychle utečou. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, kolik času už mi nemoc vzala a nikdy nevrátí zpět. Nezdá se to, ale půl roku života je hrozně moc. Co všechno se za tu dobu dá stihnout. Přijde mi to jako sprostá loupež, kdy nemáte nárok na žádné odškodnění. Jste okradeni o čas a ještě vás za to čeká trest v podobě následků. No vrchol všeho toto, to má být spravedlnost? Zřejmě ano... Výměnou za jakési uvědomění, přehodnocení. To si určitě všichni odneseme. Vím, že teď už se nebudu opravdu tolik za vším honit. 

Tentokrát doporučuji píseň od Káji Gotta Stokrát chválím čas... 

V dnešní uspěchané době, kdy až v samém finále zjistíme, že celý ten běh za čím si, co vlastně ani neumíme pojmenovat, byl zbytečný a jen nám zabral onen čas a sílu, ale vlastně nic nedal. 

K čemu všechny ty shony třeba v práci, když o ní můžete ze dne na den přijít? Proč se lidi předhání v posilovnách, když si pak zlomí nohu a nemůžou se na koupališti předvést ve své skvělé formě? Proč si lidi pořád kupují nová auta a telefony, když ty staré fungují? Proč čím dál víc práci lidí nahrazuje počítač? Proč jsou lesy plné odpadků? Proč v městech ubývá zeleně a proč si děti už nehrají venku? Proč netrávíme více času s dětmi? Proč jsou lidi kvůli někomu jinému smutní? Proč mají psychiatři plno, není to třeba jen kvůli tomu, že chybí porozumění a není, kdo by je vyslechl? Ne samozřejmě všechny případy, ale věřím, že vyslechnutí druhého by mohlo občas pomoci. Přijde mi teď spousta věcí úplně zbytečná. No chápejte, většinu času trávím doma, takže k čemu plná skříň? Teď potřebuju hlavně pokrývky na hlavu a návlek na picc. A to mám díky vám všem parádní. DĚKUJI za další. Asi se pořád dokola opakuju se všemi těmi úvahami, ale ono se mi to vlastně celé teď po třech týdnech opakuje.

V neděli je mi většinou ouvej. Jsem ten člověk, který v sobě hodně věcí hromadí, drží a drží, když už není kam hromadit, přeteče to. (vztek, bolest, lítost, prostě všechno). To byl i tento případ. Byla jsem zase unavená a všechny události okolo vnímám ještě více, než dříve. Totálně jsem se složila mamce v náručí a asi hodinu řvala. Nezmohla se na slovo ani vzlyk. Bylo mi mamky líto, že u toho musí být. Je to pro ní těžké vidět takhle svoje dítě. Vím a vidím, jak moc to rodičům láme srdce mne sledovat během nemoci. Tentokrát už jsem to neustála a pustila to ven právě před mamkou, což mne pak samozřejmě mrzelo. Uvnitř se mi obrovsky ulevilo. Někdy je potřeba to ze sebe dostat a tímhle si během léčby určitě prošel každý. Je to začarovaný kruh. Svoji roli hraje i "nervozita" z blížící se chemoterapie. To mě možná omlouvá..

Rodina vás miluje bez důvodu... A přece vás může rozhněvat jako žádná jiná lidská skupina.