Verdikt

Po měsíci stresu, nervů, paniky a smíření, jsem si šla pro verdikt na CT. Tam mě objednala moje paní docentka poté, co jsem jí urgentně navštívila s výsledky ze SONA vyšetření v Jihlavě. Jak jsem již psala, při preventivním vyšetření břicha mi bylo oznámeno, že mám ,,něco´´ v břiše. Psala jsem v dřívějším příspěvku. Zkrátka jsem odešla domů s tím, že je ta mrcha zřejmě opět v rozpuku. Nemusím popisovat, co se ve mně odehrávalo. Vyloučila jsem v rámci vyšetření všechny možné varianty a tak zbývala téměř už jen ta jedna... Spoléhala jsem, že mě uklidní moje ošetřující onkoložka, ale tentokrát neměla žádné trumfy v rukávu a na pohádky jí neužije, což si na ní ohromně cením. Poslala mě tedy na zmíněné CT tentokrát do Prahy, ale volný termín byl až za měsíc.

Zase to celé znova... nastalo smíření a já si šla zase pro verdikt. S pokorou, strachem, žaludkem na vodě a nepřítomnou myslí, jsem čekala přes hodinu, než přijdu na řadu. Samotné vyšetření trvalo opět chvilinku, ale žádné rozhřešení nepřišlo. Výsledky totiž pošlou onkoložce do několika dnů...

Po pár dnech jsem tedy roztřepanou rukou zvedla telefona volala. Nečekaně se ihned ozvala docentka a začala v počítači hledat výsledky. Těch pár vteřin mi přišlo jako rok. Ticho vyplňovaly moje myšlenky o tom, jak zajisté zvažuje vhodná slova, jak mi to celé oznámit. Smekám, být denně poslem takových zpráv. V tichu se ozval hlas, který říkal: ,,Je to všechno v pořádku, Andrejko ani nevíte, jak se mi ulevilo.´´ Po tváři se mi kutálely slzy a nezmohla jsem se na nic, kromě slova děkuji. Byla jsem najednou zase v pořádku. Žádný další nádor. Na CT se ukázalo, že v mém břiše není vůbec, ale vůbec nic. Nic, co by odpovídalo popisu či rozměrům uvedeným ve zprávě ze sono vyšetření. Ach ta nejlepší varianta, ale copak je to běžné? Copak takhle to má být? Doktoři jsou poslové zpráv o zdraví. Jedním vysloveným slovem nám změní život. Tentokrát mi ho změnili zase k lepšímu, jsem za to šťastná ale přesto mám pocit, že takhle to být nemá. Dvakrát měř a jednou řež? Nebo dokud nemáš jistotu nesděluj přesvědčeně diagnózu? 

,,Důvěřuj, ale prověřuj.´´

Naštěstí všechno dobře dopadlo, ale ten měsíc v takovém stresu je sám o sobě dost náročný. Nechci ani domyslet, jak by mohl reagovat některý pacient, kterému by bylo sděleno, to co mě... Každý jsme jiný, každý máme jiné reakce a jiné hranice toho, co uneseme.

Nebojte se požádat jiného lékaře o druhý názor, máte na to právo a mě to na začátku zachránilo. Díky za mého strážného anděla, paní docentku Tesařovou.