Vánoce

Vánoce, zvláště pak Štědrý den, mne vždycky zavede zpátky do dětství. Všechna ta očekávání, nervozita, přípravy a výsledkem byl ten nejkrásnější večer, co jsme mohli spolu s bráchou mít. Každý rok jsme byli doma s rodiči a druhý den pak jezdili k babičkám. Vlastně je to stejné, jen se nám rodina rozšířila a já jsem u rodičů i s Filípkem. Letos jsem měla svoje úplně první Vánoce, které jsem vedle sebe neměla bráchu. Zvláštní pocit, před 29 lety mi ho mamka 25.12. dovezla domů pod stromeček. Dnes už je to velký chlap a má svojí rodinu, svoje tradice a svoje Vánoce...

My se scházíme už několik let vždycky den před. Máme s tátou takovou tradici, že si vždycky uděláme večer plný vzpomínek. Na ty co už s námi nejsou a jak to bylo dřív. Prohlížíme fotky. Už jsem vám psala o mém dárku pro něj, no a samozřejmě jsem to nevydržela do druhého dne a vytáhla jej už při naší tradiční seanci. Byla na to vhodnější doba, měl klid si album prohlédnout, dojmout se a vzpomínat. Udělalo mu to velikou radost a o to mi šlo. Uvědomoval si všechnu tu cestu a příběh každé jedné fotky od vyfocení až po dnešní den.

Tento rok jsme kvůli Filípkově inkubační době poprvé nebyli nikde venku. Koukali jsme na pohádky, zpívali, rozkrajovali jablka, udělali lodičky ze skořápek a chystali Kapra se salátem.

Filípek si byl hrozně jistý tím, že dostane snad všechny hračky světa a suverénně se podle toho choval. Ježíšek se snažil mu přání splnit, ale chtěl taky trochu překvapení a nadšení a ne jen: "Já to věděl." Domluvili jsme se tedy, že bude mít pod stromečkem jen jeden dárek. Rozbalil jen a měl velikou radost, dlouho si jej prohlížel a po chvíli mu došlo, že to je vlastně všechno. Přišel a říkal, že zkusí Ježíška poprosit, jestli pro něj přeci jen ještě něco nemá. Na druhý pokus to vyšlo. Myslím, že si to zapamatuje a jednou se tomu společně zasmějeme. Pro mě jsou Vánoce o zážitcích a společných chvílích, mít na co vzpomínat. Vím, někteří z vás už mne za tento můj čin odsoudili. Reakcí bylo vážně hodně. Mě to přijde v pořádku. K narážkám na náš těžký rok a jak můžu udělat něco takového - snažíme se žít normálně, nemáme žádná omezení a nechodíme okolo sebe po špičkách. To, že jsem nemocná, přeci neznamená, že si Filip bude dělat co chce a já ho nechám. Nevím, co by z něj za ten rok bylo, kdyby to fungovalo takhle. Každý máme jiné názory a soudy. Někdo vnímá, že si tímto ventiluji přes syna své problémy, za které on nemůže a to, pardon, už mi vážně přijde na hlavu. Prostě jen neměl dárky hned a nijak tím, věřte nebo ne, neutrpěl. Snažím se být s nejčistším svědomím a vědomím tou nejlepší mámou a tátou, jakou dokážu. Tak možná trochu nadsázky než se soudí druzí. Nechtěla jsem sem o tom psát, ale reakcí bylo opravdu hodně a já nakonec raději video vymazala, než to pořád muset řešit.

Dárky jsme si užili, šlo hlavně o Filípka. My si dali většinou ručně dělané dárky. Mamka mi ušila panenku a Filípek mi dal vyrobené srdíčko na krk. Dostala jsem dvě krásné knihy, o těch vám napíšu jindy a desku Ennio Morricone, takže sousedi těšte se :)

Báječný Štědrý den!