Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko…

Celou zimu se každý rok těším na jaro, teplo, sluníčko. Letošní rok nebyl výjimkou. Jelikož nepřišlo jaro ale hned léto, musím teď zjistit, jak nejlépe a nejkomfortněji léto s nemocí přežít. Já jsem veliký milovník veder, slunění a prostě léta, tentokrát je to však jiné. Sluníčko mi vůbec nedělá dobře. Při cestě autem jen kousek, bych vypustila duši, a to klimatizace samozřejmě v autě je. Pořád jsem si říkala, že to přidá na náladě... Musím teda ale přiznat, že mnohdy je to naopak. Je krásný slunečný den a já nic nemůžu. Běžné aktivity, co pro mě byly přirozené, nepřipadají v úvahu. Sedím na zahradě pod slunečníkem, v rádiu hraje Být stále mlád od Goťtáka a já si už po chvilce uvědomím, že si prozpěvuji Být stále zdráv, to bych si přál... Po půl roce jsou slyšet ptáci, co zase našli cestu z jihu zpět a radost oku dělají barevné kytky. Všechno je po dlouhé náročné zimě zase plné síly, všechno kromě mě. Všichni užívají krásného počasí a já s ním hraju na schovávanou. Je to docela na hlavu. Přijdu si jak upír a tmavé závěsy na oknech by nebyly od věci, aspoň bych neviděla o co přicházím.

Po úterních chemoterapiích, co mám stále každý týden, je mi vážně líp. Dá se fungovat. Jen je to pro mě i po několika týdnech stále nezvyk v tom, že najednou druhý den mi je přijatelně. Problém je v tom, že já se v tom případě moc nešetřím a čtvrtek si nadávám. Každý týden je ale jiný, teď vím, že skoro každý týden mám horší víkendy. Tahle chemoterapie "najíždí déle" a víkendy bojuju. Někdy  je horší sobota, někdy neděle. Jsem na paralenech, abych se zvedla z postele. Stále ty svaly, škubání, bosleti hlavy, zubů a tak dál, pro představu. S tím vším i hrozně lítají nálady a po píchnutí Zoladexu na přechod a kortikoidech si přijdu, jakoby tělo nebylo moje ale bylo někde uvnitř zavřené. Zrovna teď tady nervím, že si nedokážu otevřít ani láhev s pitím. Začnu u toho, že to je láhev úplně k ničemu a pak u toho, jak je na prd, že nemám sílu, že mám oteklé ruce a že asi umřu na žízeň, protože se zase nezvednu kvůli zádům. Asi si říkáte jak tady skučím, ale občas to musí ven.

Užívejte krásných slunečných dní. Užívejte i těch kdy prší, protože neznám nic lepšího než je ten čerstvý voňavý vzduch. Po dešti vždycky vyjde sluníčko a všechno je čisté a začíná tak nějak od začátku, stejně tak to vidím já - Jednou nade mnou taky přestane pršet...

Všechny jsme super girl :)