Růžový Happyend

Jsem ráda, že jsem se na začátku léčby nakonec rozhodla svůj příběh sdílet a veřejně psát o svůj deník. Je na každém, jak mě vnímá a když jsem zvládla rakovinu, zvládnu blbé řeči. Díky vám, ale psaní nenechám. Kdyby mělo pomoci jednomu z vás, má to cenu. Píšete mi zprávy, že máte nemocné blízké, nebo že jste onemocněli vy sami a že vám mé zkušenosti pomáhají. To je ten důvod, proč jsem tady a ťukám do klávesnice. Ukázat vám, že je důležité nikdy se nevzdávat. Mít proč bojovat. Občas slyším, že mě se to povídá, když jsem vyléčená a že jsou na tom pacienti hůř. Někdy jsem označována za růžový happyend pro media nebo že se málo řeší jiné druhy rakoviny. Bohužel je spousta pacientů, kteří nemají takové štěstí, jako právě já. Je taky spousta zdravých lidí, se kterým můžu prostřednictvím blogu připomenout podstatu žití. Každý máme svou cestu, osud, pohled na svět, přístup a možnosti. Stále mám pocit, že se o nemoci málo mluví. Rakovina má mnoho podob a tváří. Snažím se přiblížit tu která je známá mě. Jsem vděčná, za příležitosti, kdy prostřednictvím rozhovorů a medií mohu svým příběhem na prevenci apelovat a stále dokola ji připomínat. Stejnou dobu jako čtení tohoto článku, vám zabere preventivní vyšetření u lékaře nebo samovyšetření. Je to tak a je jen na vás, jak moc si vážíte svého času. Včasná diagnostika vám může spoustu dalších let darovat... Na toto téma jsem si povídala s redaktorkou Blesk pro Ženy https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/609486/doktor-nepoznal-nador-prsu-bala-jsem-se-hlavne-kvuli-synovi-rika-andrea-34.html

Nebo v Ženě a život viz foto.

Všem Vám bez výjimky přeji pevné zdraví a lásku.