Nic není náhoda

Pondělní den jsem měla bohatý program. Mám vždycky trochu pocit, že musím všech stihnout honem, honem, do úterní chemoterapie.

V Brně jsem měla tu čest se osobně potkat s Markem. Marek je mladý charizmatický, velmi milý muž, který pomáhá svými nápady a projekty, spolu se svojí kamarádkou Deniskou, mnoha lidem. Setkání s Márou bylo velmi zvláštní v tom, že prostě najednou hned víte, že to setkání není jen tak a že jste se potkat měli. Tolik stejných nápadů vizí a zkušeností, co jsme si vyměnili, nás oba příjemně nabilo a energie z nás jen vyzařovala. Marek je kromě všeho zmíněného skvělý fotograf a co je nejvíc, je to Depešák a milovník Davida Bowieho. Těším se na spolupráci, na světě je naše první společná vlaštovka do projektu Silná "12", viz FB.

Kavárna a DM takže píseň od Depeche mode Its not good

Po dobití baterek a příjemném posezení jsem s mým doprovodem v Brně - tátou a Rosťou pokračovala na přednášku o evropských alpských ferratách. Po prvotním chaosu a zmatku, co měl pořadatel v rezervacích, nás přeci jen díky své chybě vzali na milost. Myslím, že když viděli naše výrazy, neměli moc na vybranou. Přednáška byla pro 22 lidí v malinkém prostoru Horolezeckého svazu. Bylo to ale příjemné, nějaké další tipy jsme si odnesli. Každopádně jsem odešla s pocitem toho, že není nad svobodné cestování a jsem ráda, že jsem byla od malička vedena k samostatnosti. Nemám ráda ty hromadné výlety přes cestovní kanceláře, ať už jde o poznávací zájezdy nebo zmíněné ferratové výstupy. Nemluvím případně o klasické dovolené, kdy jedete i s dětmi na jedno místo relaxovat, i když i to se dnes dá, pokud to nejsou nějaké "rizikovější" země. Sama jsem byla jednou na poznávačce s cestovkou a to jen za účelem dopravy na místo a zbytek pěkně po své ose. Nevím, možná to je tím, že sama praxi průvodce mám ze střední školy, ale každopádně paní se složením deštníkem nad hlavou, co žene svým zběsilým tempem jako byla Gerchán, co pracuje pro dálniční policii KOBRA 11, a právě byla pověřená úkolem nekoukat do stran, ale uhonit turisty. Navíc ji není ani rozumět. Tak to mne teda nebaví. Když někam jedu, tak nejraději sama max s mými cestovními parťáky a dopředu si zjistím spoustu, pro mě zajímavých informací a míst, co chci vidět. Nerady bych zažila situaci, že se odněkud vrátím a zjistím, že jsem měla před nosem místo, co jsem díky nevědomosti neviděla. Čas na tzv. rozchod mi prostě nestačí a potřebuju si sama v klidu užít dané místo. Což podle mne je většinou případ cestování a plné organizace cestovními kancelářemi, že vám něco uteče. Jasné, nikdy se nedá stihnout vše a čas je dán, každý má jiné priority, ale... Mám prostě pocit, že mi něco utíká a jsem svým způsobem omezována. Tak stejně i na ferratách, nedokážu si představit, jet v nějaké skupince s průvodcem, když to samé mohu absolvovat s chlapama a podle našeho. S agenturou je to jedna ferrata za tři dny a my máme většinou minimálně jednu na den. Dám raději přednost být každý den na jiném místě a více toho vidět než pokaždé ferratu s výstupem na nějaký velký vrchol.

Každopádně blok jsem popsala poznámkami kam bychom mohli vyrazit. Letošní sezónu vynechám, ale tu další snad už budu moci aspoň na nějakou dětskou nebo na choďáček.

Tolik k mému super pondělku a zítra tu máme zase chemo úterý.


Píseň, co mi dodává klid v duši, miluju tu ženskou: Janis Joplin - Piece of my heart