Není dárek jako dárek

Dnes jsem odvezla Filípka k mamce pod záminkou, že musím obstarat ještě nějaké dárky. Vlastně to byla pravda, ale musela jsem být hrozně tajemná a mlžit, když se mne pak ptala, kde jsem všude byla.

Celý půl den jsem strávila u babičky. Prohlížely jsme si spolu fotky a já si užívala každý její komentář. Mám ráda její vyprávění. Mám nejraději ručně dělané dárky, nebo alespoň ty, které jsou promyšlené a opravdu překvapí a potěší. Letos chci dát tátovi k vánocům fotky z jeho dětství, hlavně s jeho tatínkem, který brzy zemřel. Vybraly jsme fotky kde jsou spolu a děda drží v náručí mne, asi tak v půl roce. Obě jsme s babičkou měly vlhké oči při tom vzpomínání.

Celý den jsme si moc užila, pro mne byl sám o sobě čas s babičkou dárek. Po zbytek dne jsem byla stále ve vzpomínkách. Fotky jsou to největší bohatství. Mít možnost vidět člověka, který už s námi není, je poklad.

Večer jsem to málo dárků zabalila a představovala si, jaká na ně bude reakce... Za pár dní uvidíme. V noci se mi o dědovi zdálo a vím, že na nás všechny dává pozor.


Dědo, Kája zpívá...