Moje velikonoční nadílka

Večer mne čekal koncert Tomáše Kluse, na který jsem neměla odvahu se těšit. Víte, jak to je když se na něco těšíte... Což u mne teď bylo několikrát vyplněno a nakonec jsem se mohla těšit jak  jsem chtěla a nikam nešla. Tentokrát to vyšlo a my s Ufónkem, obě jak Alenky v říši divů, šly mezi lidi. Za prvé spolu a za druhé vůbec jsme byly venku. Měly jsme Vánoce opravdu už jen z toho. To, že jsme si dopřály dokonce i každá jedno malé pivo (které teda ani nedopily, ale měly jsme jej) , byla další neuvěřitelná věc spolu s tím být za kulturou a na koncertě. Na Tomášově koncertě jsem nebyla rozhodně poprvé, ale tentokrát to bylo celé nějaké zvláštní. Bylo mi to třeba. Koncert byl úžasný. Já si troufnu říct, že by jej doktoři mohli i předepisovat jako lék na různé bolístky, splíny. Myslím, že v klubu nebyl nikdo, kdo by se nebavil. Všichni si očividně ožívali každý tón. Tomáš rozdal tolik energie, že je až neskutečné, co se jí v sobě má. Já se myslím, že tam musel mít někde prostě schovaný nějaký obrovský kamion (co vždycky doprovází světové hvězdy na turné a vozí techniku a aparaturu) a v něm obrovský agregát na lidskou energii, z kterého rozdával. Jinak to ani není možný. Další věc pro mne, obzvláště teď, úplně nepochopitelná, improvizovat v textech a jet aktuálně z toho, co mne napadne. S mým vychemovaným mozkem mám teď velký problém dát dohromady souvislou větu a něco si zapamatovat. Střídaní hudebních stylů, taky nejde kde komu. To celé se odehrávalo s neuvěřitelným vtipem, lehkostí a dělání si srandy ze sebe samotného. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala na načerpání nové energie a takové to nakopnutí. 

Celý večer jsme zakončily setkáním s Tomášem. Musím říct, že tak bezprostředního, milého a přátelského člověka, jsem už dlouho nepotkala. Předal mi opravdu spoustu energie, kterou budu brzo potřebovat. Tomáš mi věnoval náramek, který si sundal z ruky a já tak trochu doufám, že mi tu pozitivní náladu bude udržovat. Často ho žmoulám v ruce a myslím na to, jak mi ten večer bylo fajn. Je to pro mě takový symbol lepších zítřků a věřím, že teď se začnou dít velké věci a vše bude už jen lepší. 

Tomáš a jeho Tamara jsou pro mne krásný prototyp rodiny. Mají takový svůj krásný rodinný vesmír.


Děkuji za všechnu tu energii a navrácení optimismu. Odešla jsem se spoustou síly, pocitem klidu, že všechno je tak jak má, nakopnutá do dalších dnů. Když jsem pozorovala lidi okolo, najednou jsem věděla, že všichni máme ty své sny a potřebujeme jen odvahu.