Martin na bílém koni

Letí to letí, dnes je to rok, co jsem si nechal ostříhat ty svoje dlouhatánský vlasy. Za rok jsem stihla být Fantomasem, Dejdarem, členem skupiny Boney-M a teď něco mezi. Jsem ráda, že mám vlasy zpět. Nemám moc trpělivosti a prozatím je teda nenechávám narůst. Mezifáze je psychicky velmi náročná a já jsem občas velmi výbušný člověk, takže to zatím vzdávám. Nikdy neříkám nikdy, ale teď se mi do toho nechce. Navíc jsem si zvykla na pohodlnou úpravu, co zabere sotva 3 minuty oproti dřívější hodině. Zkrátka ty krátké teď ke mně patří stejně tak jako všechny ty jizvy. Nebudu machrovat, že mi ty dlouhé vlasy někdy nechybí. Dokonce se přistihnu, jak pozoruji holky třeba v autobuse nebo na ulici a říkám si, jak jsou ty vlasy pomíjivé. Co máme dnes, nemusí být zítra...

Ani letos Martin nedovezl sníh ale zima už je cítit ve vzduchu, tak se třeba brzo dočkáme.