Ladovská zima

Jsme s Filípkem doma. Nechodí do školky, protože jsou tam zdravotní komplikace. Tak je to takové náročnější, jak ho doma zabavit. Naštěstí je opravdu dost sněhu a tak chodíme na boby. Za těch jeho pět let sněhu vlastně moc nebylo. Tentokrát máme čas i sníh, tak užíváme, co to jde. 

Já teda zase moc nemůžu být v zimě, trápí mne trojklaný nerv. Mám zatejpovaný obličej a jsem jak bojovnice, vlastně vždyť já jsem bojovnice! Lidi reagují všelijak, že jsem jak z comiksu, atd.. Ale nejlepší byl pán, který si k nám přisedl, když jsem byla s kamarádkou Katkou, a podnapilý se začal ubezpečovat, zda nebude v televizi, že je na firemním večírku a měl by z toho průšvih. Nějak jsme nechápaly, proč nám to vykládá až do chvíle, kdy nám pochválil filmový make-up, přesně mé namalované handsfree a popřál, ať se natáčení povede :)

Zpět k bobování. Filípek jezdí, jak drak skáče vzduchem a je to radost na něj koukat. Zrovna včera chtěl trochu povozit, tak opravdu jen trochu, protože přeci jen nemám tak dlouho po operaci, abych si mohla dovolit tahat 20 kilo na bobech. S obtížemi jsem vylezla na kopec a sledovala radovánky. Po poslední jízdě jsem tedy raději zvolila sjet na bobech, než stejně při cestě uklouznout. Na těch úplně stejných bobech, se stejnou samolepkou jsem jezdila před mnoha a mnoha lety. Jízda to byly zběsilá, ale rozhodně ne spanilá. Poslední část kopce jsme váleli sudy, byli celý od sněhu, ale máme parádní vzpomínku a tom to je. Jsem teď celá bolavá, ale stálo to za to.

Užívejte vánoční čas, zpomalte, nehoňte se. Zastavte a rozhlédněte se okolo sebe. Nadýchněte se a zavzpomínejte na své dětství, bezstarostné svátky a proč je nemít stejné? Jediné, co opravdu důležité je, že jste. Vy jste tím největším dárkem sami sobě i druhým...