Konec dobrý, všechno dobré

Svátky byly ve znamení návštěv babiček, jídla a veselení se, že jsme všichni spolu. Ať chci nebo ne, určitému bilancování se na konci roku neubráním. Ten uplynulý se toho stalo opravdu hodně a byl to nejtěžší rok, co mě potkal. Záměrně píši byl, protože už je to nejhorší doufám za námi stejně jako rok 2018.

Minulý Silvestr jsem "slavila" na JIPce po mrtvičce, takže každý další bude lepší. Nikdy jsem nějak zvlášť zrovna ten poslední den neprožívala. Nemám v lásce ty nucené oslavy a co člověk, to jiná představa zábavy. My jsme s Filípkem letošní konec byli s našima, protože jsme spolu celý ten rok úspěšně dotáhli do konce.

Hodně jsem myslela na všechny, kteří letos odešli. Na všechny, které jsem po té mé cestě ztratila, ale víc na ty, které jsem našla. Nemám strach z toho, co bude dál. Vím, že ať je to cokoliv už mě jen tak něco nezlomí a moji nejbližší mi budou vždycky oporou. Minulý rok otestoval moji sílu, bojovnost, tělo a štěstí, ale taky prověřil, kdo je opravdový přítel, na koho se mohu spolehnout a kdo si na něj jen hrál a jeho slova jsou jen prázdné fráze. Za to jsem nesmírně vděčná.

Hodně jsem tady o těchto filmech psala a neplánovaně to byli i mé poslední filmy v roce 2018: Harry Potter a Zelená míle.

Do dalšího roku jsem vstoupila pravou nohou.

Vám všem, co jste tady celý rok se mnou, děkuji za motivaci, přízeň, podporu v dobrém i zlém a ráda bych vám ze srdce popřála ZDRAVÍ, to ostatní je pak už jen na nás...

Cokoliv jiného můžete změnit, mnohdy stačí jen vystoupit ze své komfortní zóny a třeba změnit práci, na tu která nás bude opravdu bavit. Změnit bydlení, přátele, životní styl, přístup a pohled na věc. Je to jen a jen náš život, tak se ho nebojte žít!

Trochu té estrády :)