Jižní Morava

Pálava

Mám doma horolezce, takže naše výlety jsou zaměřené na kopce. Je to pro mě velká dřina ale postupně se třeba dostanu do kondičky. V sobotu hlásili fajn počasí, a tak jsme vyrazili do našeho milovaného Mikulova. Plán byl, že si po 4 letech vyšlápneme Dívčí hrady, ale nějakým záhadným způsobem jsme se octli v centru města. Naštěstí tady je všude samí kopec, tak jsme se vydali rovnou na ten Svatý.

Cesta se neobešla bez šmoulové zmrzliny, která byla na tričku celý den s námi. Kdo jste tam byl víte, že to zas taková oddechovka není. Filda mě ještě první část cesty táhl zkratkou právě s trochou lezení po šutrech. Trochu jsem měla pocit, že jsme letos první, co tudy jdou a místy dokonce, že jdeme osvobodit spící šípkovou Růženku. Po deseti minutách jsme se napojili na oficiální cestu po schodech, což už ale dle slov Filipa byla hrozná nuda. Rozhlédly jsme se do dáli, pokochali se na město z výšky a hned museli zase pokračovat na další ,,horu,,. Nejbližším kopcem přímo v centru je Kozí hrádek, takže jsem šla na mé letní sídlo. Ufuněná jsem vyšla nahoru abych slyšela: "Mami, co tam máš dál?" Vyndala jsem svačinu, chleba se sýrem a chvilinku mu zacpala pusu. Rozdýchaná a nadýchaná, jsem sešla na náměstí, kde byli stánky a oslavy města. Samozřejmě všude víno, cinkot, smích, božská epopej tady na jihu. Občas mám pocit, že se tu lidem žije snadněji. Než si uvědomím, že takhle to vnímají všichni turisté, co tady odjeli provětrat hlavu právě sem.

Po Svatém kopečku a Kozím hrádku, jsme se ještě vydali pozdravit naši prsatou celebritu. Věstonickou Venuši, provedli jí pořádné vyšetření, osahali si nejznámější prsa. Po dohrání asi sto padesátého třetího kola cukr, káva, limonáda a proběhnutí na přehradě jsme vyrazili domů.