Důležité je očím neviditelné

Mnoho z nás ráno otevře oči, koukne z okna a dle počasí soudí, jaký bude den. Odhadujeme, jaký je kdo člověk, podle způsobu řízení, podle oblečení, podle výrazu v obličeji, podle vzhledu dětí, podle vzhledu rodičů, podle viditelného majetku.  Učili nás, že je důležitý první dojem...

Na první dojem můžeme zaujmout nebo naopak. Na první dojem však nelze člověka odhadnout. Díky tomu, co vidíme můžeme mít domněnky, ale nemělo by to být to jediné a stěžení.

Proč o tom píšu, proč si tady hraji na chytrou? Pár dní zpátky, jsem sama se sebou, vedla dialog o tom, co ovlivňuje lidské chování k druhým. (Ke svým blízkým, rodině, kamarádům, známým, svému okolí.)

Dle mého názoru nejvíce spoléháme na to, co nám nabízí naše oči. Vidíme někoho potácejícího se, tak ten je opilý. (Může mu být špatně.) Vidíme někoho bez domova, tak to je hned špatný člověk a pryč od něj. (Může to být dříve vážený studovaný profesor, co důsledkem životní situace přišel o domov.) Vidíme někoho v drahém autu, tak to musí být boháč. (Může mít auto půjčené) Vidíme pěknou fotku na seznamce, hned je to sympatický potencionální partner. (To nemusí být realita, nebo skutečná fotka toho člověka.) Iluze, domněnky, předsudky, to všechno je to, co u nás rozhoduje.

Já jsem se konkrétně zamýšlela nad tím, jak reagujeme. Jak často se zajímáme o své druhé. Ptáme se jich, jak se cítí? Řešíme s nimi, to co není vidět? Kdo z vás má rád, nebo alespoň četl, malého prince, zná tento citát:

"Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné."

Kolik z nás jej však ,,používá"?

Za poslední půl rok už se mě téměř nikdo neptal na to, jak se cítím a jak mi je uvnitř. Většina však zmiňovala, že je moc fajn, že jsem přibrala, že to mi sluší. Nebo jaké mám najednou vrásky a jiné vlasy. Jak jsem před nemocí byla jiná.

Toto je opravdu to poslední, co bych řešila a jen mi to ukáže, co ,,vidí,, jako důležité ten druhý. Vidí mě jako vrásčitou, více kily, což je pro něj očima viditelné a pro mě nedůležité. Důležitý je život, čas, láska, rodina ne vrásky, kila, vlasy, řasy, oblečení.

Další člověk mě vidí s vlasy a fungující, tak jsem pro něj zdravá. Už ho nenapadne, že ne všechno je očím viditelné.

,,Ne vždy je všechno vidět. Ne vždy je všechno zlato, co se třpytí."

Tak stejně se setkávám se soudy stádia nemoci. Ten pacient nemá vlasy, tak je na tom zle. Ten už vlasy má, tak je zdravý. Ten vypadá tak, či onak tak to či ono. Každý to má jinak, nezlehčujte něčí případ a naopak neodepisujte nikoho. Mnohdy i tady to důležité je očím schované a může to velmi ublížit.


Zavřete oči a otevřete srdce....