Den plný setkání

Poslední dny jsem hodně zadumaná a beru si věci víc, než bych chtěla. Sami asi víte, že hlavě někdy prostě neporučíme. Můžeme chtít sebe víc, ale ona si jede svou.

Tenhle den byl pro mne ale velkou dávkou pozitivní energie. Hned dopoledne jsme se setkala s neskutečně silnou Bárou. Určitě jste si všimli, že teď poslední měsíc nejsem moc aktivní na sociálních sítích. Snažím se žít ten reálný život, vnímat věci okolo. Tak trochu si chci záměrně odpočinou od těch negativních reakcích a hatů. Trochu tápu v tom, co s vámi vlastně sdílet a co ne... tak raději nesdílím nic a pak až zpětně. Chtěla jsem nasdílet moji fotku s Haničkou Holišovou, obě jsme měly s dnešního setkání radost. Naposledy jsme se viděly na natáčení klipu YOU RAISE ME UP a to jsem byla ještě v chemoterapiích. Takže od té doby jsem ušla velký kus cesty a mám své kudrlinky. S Hankou jsme ten pokrok musely zaznamenat. Vám jsem ho ještě neukázala, protože jsem asi už dopředu očekávala reakce, že se zase jen předvádím a chlubím, kde jsem byla. Jsem dopředu znechucená řečmi o využívání nemoci a nějakých soudech. Ovládlo mne to natolik, že se tomu dopředu vyhýbám. Určitě to není správné a vy, moji, mílí věrní čtenáři si to vůbec nezasloužíte. Sama sobě slibuji, že se polepším a nadám se!

Proč jsem začala o sociálních sítích... právě zde jsem poznala i Barunku. Skvělá, chytrá, vtipná a krásná žena, co má za sebou léčbu sarkomu. Baruška je především maminka a každým dnem dvojnásobná, což je krásný dárek po tom všem. S Barunkou jsme si příjemně popovídaly, měla jsem pocit, že se známe roky. Na oběd jsem se potkala se Zuzkou a pak už hurá na křest knížky.

Terezka, moje kamarádka, křtí druhý díl Deník raka 2. Úplně si vzpomínám, když jsem začala blog psát ,dostal se mi do ruky první díl. Byla jsem po operaci a před chemoterapiemi, hltala jsem každé slovo. Konečně někdo, kdo otevřeně popisuje, jak to probíhá a co se děje nejen s tělem, ale i duší. Terezko, veliké díky za vše! Druhý díl se mi dostává do ruky v mé postfázi, což je trefa, to je období, které Terka v druhém díle mapuje. Křest byl vtipný i dojemný, kmotrem byl Jaroslav Dušek. Netuším, jak se to Terce povedlo, ale děkuji, za tohle propojení. Jaroslav má v sobě klid a energii, kterou vtipnou formou předával dál. Deník raka 2 jsem přečetla za dva dny, napsala bych jedním dechem, ale přeci jen musí Filda něco jíst a tak. Opět jsem se díky Terezce našla a je fajn vědět, že nejste blázen, ale tyhle stavy jsou normální. Terka je dnes úspěšně v remisi a je mi takovou průvodkyní, tím co mne čeká. Tak jak jsem třeba já někomu z vás, co jste na začátku, nebo někde, kde jsem byla před nedávnem já. Každý máme svého guru a tím mým je Terka.

Z křestu jsem s Verčou přesunuly do VNITROBLOKU, kde byl charitativní večer Bellisek. Holky byly krásné a na přehlídce jim to všem moc slušelo. Hanka Holišová měla krátký koncert a mimo jiné zpívala i Non, je ne regrette rien od Edith Piaf. Tahle píseň zazněla v jednom hodně osobním článku, který jsem napsala pár měsíců zpět. V sále se mi koulely slzy po tváři a já myslela na všechny, co svůj boj prohráli.

Unavená ale plná dojmů jsem padla do postele a usnula s vědomím, že je fajn mít okolo sebe lidi, kteří ví...