Chemoterapie vol. 2

Ráno v 5 hod. budíček a vyrážíme směr Praha. V 7 hod. už sedím na odběrech krve. Tentokrát to byl docela oříšek, už není kde brát. Nakonec se všechno povedlo a i kanyla byla zavedená. Čekání šlo tentokrát docela rychle. V ordinaci ale nebyla paní docentka ale mladý pan doktor - její zástupce. Probrali jsme moje horečky, snášení prvního koktejlu, přidal mi injekce do břicha a poslal na další oranžádu. Udělal mi ale i velkou radost, výsledky scintigrafie kostí dopadly dobře. Měla jsem celkem štěstí, začal nějak zlobit server, moje pochoutka už byla zadaná, tak jsem měla aspoň velký výběr křesla. Zkusila jsem pro změnu druhou stranu než minule. Vedle mě seděl pán s vtipnými připomínkami a docela jsme se i nasmáli, než mi dobroty donesli. V čekárně i na stacionáři byly zase stejné tváře jako minule. To jsou ty úterky. Premedikace nebyla v infuzi, tak jsem jí dostala v tabletách, spolkla tabletku z chemo deníčku a byla připravená. Ráno jsem sáhla po mém tričku z The Color Run, přišlo mi to na místě. Takový můj osobní barevný-oranžový běh a navíc spousta hezkých vzpomínek, co se s tričkem pojí. Barevný trojboj infuzí začal, zase v pořadí bílá, oranžová, bílá. Tentokrát u mne půl kapání seděl taťka a tiše pozoroval, jak mi do těla proudí ten hnus. Na rozloučenou mi sestřička ještě píchla injekci Zodalexu, další dávka přechodu - zebry a vyhlídky dalších fajnových stavů.

Doma jsem padla do postele a měla zase několikadenní kocovinu. Tentokrát už dopodrobna stavy popisovat nebudu. Podruhé to bylo v něčem lepší a v něčem o dost horší. Navíc s kombinací té injekce na přechod v jeden den s chemoterapií to byl záhul. Musím ale říct, že mi přijde že jsem z oranžády snědší, asi to ta oranžová. Měla jsem u sebe permanentně hlídky a střídaly se stráže (máma, táta, Simča, Peťa). Dokonce jsem ve zdraví přežila i milionkrát zmiňovanou neúčast na pražském koncertě Depeche Mode. Byl to ale upřímně velký boj přátelé. Zrovna to vyšlo na večer, kdy jsem ještě měla po chemě nespavou. Nedalo mi to a samozřejmě jsem se ještě víc týrala živými přenosy účastníků na sociálních sítích. Oko nezůstalo suché... prostě mi nebylo tentokrát přáno, ale doufám, že to stálo za to jako vždycky. Depešáky prosím o report :)