Filip

Před šesti lety jsem tohle datum očekávala s napětím. Nevěděla, co mě čeká. Po devíti měsících nadešel den D a já se stala maminkou. Slýchala jsem spoustu příběhů o porodech, o pocitech, lásce a mateřství, ale realita je nepopsatelná. Přála bych všem ženám, aby mohly cítit pohyby v bříšku, očekávat a pak přivést na svět nový život.

V těhotenství  jsem přibrala 33 kilo, většinu těhotenství mě ukrutně bolela záda. Nebylo to jednoduché, když mi oznámili, že genetické testy nejsou v pořádku a že to nevidí dobře. Velká pravděpodobnost Edwardsova syndromu mi nedala spát. Nakonec se ukázalo, že všechno bude v pořádku. Nebylo jednoduché ani to, čelit obavám, zda to všechno sama zvládnu. Na miminko jsem se těšila a věděla, že holčička bude Justýna. Když se ukázalo, že budu mít chlapečka. Pečlivě jsem vybírala jméno, aby mi nepřipomínalo nějakého protivného chlápka. Filip byl najednou jasná volba... Jak důležité je míti Filipa a mazaný Filip, oboje je víc než výstižné. Moje malá fazolka se měla čile k světu, hlavně v noci. Já se zatím starala o to, kde budeme bydlet. V té době jsem měla svůj byteček, ale věděla, že z mateřské splácet hypotéku nezvládnu. Naštěstí se nás ujali rodiče a já se tedy po letech stěhovala k našim. Byt se podařilo pronajmou, s nadějí, že se tam jednou s Filípkem vrátím. Nakonec se po roce prodal, bylo s ním spoustu starostí. Filípek rostl a dělal mi radost. Pořád jsme spolu něco podnikali, trávili co nejvíce času venku. Drandění s kočárkem mne hrozně bavilo, synáček se vyspal a já si pročistila hlavu. Byli jsme akční, začali spolu sbírat turistické vizitky do deníčku. Fildu jsem seznamovala s krásami naší země. Dva roky utekly jak voda a já šla zase pracovat. Oba jsme měli nové začátky, já novou práci a on kolektiv dětí ve školce. Po pár měsících jsme se přestěhovali a bydleli spokojeně v nájmu. Postupně se vrátili, ke všemu, co nás bavilo. Neustále jsme někde jezdili a užívali volných chvil. Po dvou letech relativního klidu přišla má nemoc a my se zase vrátili zpět k našim. Společně zvládáme dobré i zlé. Jsme si po boku, jeden pro druhého. Máme společné sny, které si plníme. Máme společné trápení, které sdílíme. Jsme na sebe napojeni, jsme MY.

Když jsem Filípka poprvé držela v náručí, došlo mi, že už nikdy nebudu sama. Mám svého malého pidi muže. Dnes už je to šest let a nebyl den, kdy bych za něj nebyla vděčná. Ten jeho pohled mě dostává do kolen. Jeho bolest je mojí bolestí. Je to můj gentleman, co umí pěkně zlobit, zkoušet, co vydržím, loudit a vztekat se. Za to všechno ho miluji a úplně nejvíc za to, že je.

Každá máma to má myslím stejně. Děti jsou bohatství a smysl života. Já si teď každý rok prožívám 14.1. Přesně ve 14:49 si vzpomenu, že se jako 49. miminko roku 2013 narodil chlapeček, který měl 3090 kg a měřil 49 cm. 49 je mu souzená.

Filípku krásné narozeniny a buď pořád sám sebou.


Jedna pro mě a druhá ta tvoje nejoblíbenější :)