Svátky byly ve znamení návštěv babiček, jídla a veselení se, že jsme všichni spolu. Ať chci nebo ne, určitému bilancování se na konci roku neubráním. Ten uplynulý se toho stalo opravdu hodně a byl to nejtěžší rok, co mě potkal. Záměrně píši byl, protože už je to nejhorší doufám za námi stejně jako rok 2018.
Vánoce, zvláště pak Štědrý den, mne vždycky zavede zpátky do dětství. Všechna ta očekávání, nervozita, přípravy a výsledkem byl ten nejkrásnější večer, co jsme mohli spolu s bráchou mít. Každý rok jsme byli doma s rodiči a druhý den pak jezdili k babičkám. Vlastně je to stejné, jen se nám rodina rozšířila a já jsem u rodičů i s Filípkem....
Oběhnout ještě poslední letošní lékaře a pak už užívat pohádek, cukroví, vůně stromečku. Stromeček ještě nazdobený nemáme. Prostě to tak nějak letos vůbec nehrotíme. Hlavně v klidu a v pohodě.
Dnes jsem odvezla Filípka k mamce pod záminkou, že musím obstarat ještě nějaké dárky. Vlastně to byla pravda, ale musela jsem být hrozně tajemná a mlžit, když se mne pak ptala, kde jsem všude byla.
Jsme s Filípkem doma. Nechodí do školky, protože jsou tam zdravotní komplikace. Tak je to takové náročnější, jak ho doma zabavit. Naštěstí je opravdu dost sněhu a tak chodíme na boby. Za těch jeho pět let sněhu vlastně moc nebylo. Tentokrát máme čas i sníh, tak užíváme, co to jde.
Napadlo nám spoustu sněhu. Venku to po několika letech vypadá jako vánoční krajina. Doufám, že sníh opravdu vydrží. V neděli jsme se vydali do města okouknout stromeček a výzdobu. S rodiči jsem ochutnala svařák a Filípek oběhal celé náměstí. Krásná atmosféra.
Hoří nám další svíčka na adventním věnci, venku prší. My jsme stejně stále zavření doma. Chodíme jen na odběry krve, což teda není pro malé děti nic moc. Filda, vždycky pláče. Celkově, teď doktory nemusí a odběr z žíly tomu moc nepřidá. Nějak to zvládneme a věřím, že příští rok už bude úplně o něčem jiném, tedy aspoň částečně. Já...
Jak už jsem psala, letos si ten předvánoční čas užívám. Doma si pouštím koledy, voní cukroví a zbytek neřeším. Jako vážně, nelámu si hlavu s dárky, stejně většinou utrácíme za nepotřebné věci. Hlavně ať něco dáme, ale že to obdarovaný nevyužije už je věc další. Snažím se vždycky dávat praktické dárky a úplně nejradši osobní vyrobené dárky. Třeba...
Nikomu tak dobře není, jako čertům v pekle... BLLL-L!
Zvláštní před rokem u nás byl tento den Mikuláš, druhý den jsem měla nástup do nemocnice, tak aby o něj Filípek nepřišel. Dnes sedím zase na onkologii a zpětně si říkám, co jsem všechno v tomto roce už zvládla.
Letos je to pro mě všechno velmi intenzivní. Tak nějak víc na mne vánoční nálada dopadá a opravdu si ten čas užívám. Je to tím, že loni jsem měla úplně jiné starosti a zrovna touhle dobou se balila do nemocnice na první operaci. Je to i tím, že jsem doma a v klidu, nějak neřeším shon, úklid, dárky. Prostě jen...
První prosincový den, první okénko v adventním kalendáři, dokonce venku sníh a tak začíná vánoční čas.
Tento týden jsem měla kontrolu na Bulovce u paní doktorky Hromádkové neboli Dobrý den kozy ven. Vždycky jí moc ráda vidím, prsa mi pochválila, všechno se fajn hojí, občasné bolesti normální. Je to tři měsíce od operace. Přijde mi to jako mnohem větší doba. Už to vlastně bude rok, co mám po první operaci a hlavně rok, co jsme tady všichni společně....
Jednou za čas vždycky někoho ze spolužáků napadne se vidět. Zjistí, že už neví, jak se kdo jmenuje příjmením a možná si už ani nevybaví tvář, natož, kde seděl a kde bydlel. Terku napadlo, že bychom se mohli po, myslím, 7 letech zase vidět. Účast byla veliká jako celá Afrika. Obdivuji holek pátrací instinkty, určitě to nebylo jednoduché vypátrat...
Je to tady, dala jsem to!!! Loni bylo mým velikým přáním dát další narozeniny. Chvílemi jsem skoro nevěřila, že to dám. Zvládla jsem to, největší dárek k narozeninám je, že jsem se jich dožila.
Co člověk dává, to se mu prý vrací... Vrána k vráně sedá... To je asi ten hlavní důvod, že mám okolo sebe tolik skutečně inspirativních dříčů. Spisovatele, herce, muzikálové tvůrce, ředitelky nadací, fotografy, dobrovolníky, blogerky, mámy a táty, sportovce, podnikatele, bojovníky, kavárnice, tvůrčí ženy a mnoho dalších. Neuvěřitelné kolik práce za...
Letí to letí, dnes je to rok, co jsem si nechal ostříhat ty svoje dlouhatánský vlasy. Za rok jsem stihla být Fantomasem, Dejdarem, členem skupiny Boney-M a teď něco mezi. Jsem ráda, že mám vlasy zpět. Nemám moc trpělivosti a prozatím je teda nenechávám narůst. Mezifáze je psychicky velmi náročná a já jsem občas velmi výbušný člověk, takže to zatím...
Tak vážení, tyhle akce jsou prostě boží. Sednete a posloucháte cestovatele a díky nim procestujete svět. O to líp, když jeden z přednášejících je můj kamarád Martin.
Když nemůžu cestovat já, chodím aspoň na přednášky. Nenechala jsem si ujít ani povídání o cestě z Panamy do Mexika v podání VAGAMUNGOS (Pavel Liška, Honza Révai, Hynek Bernard). Kluci povídali o tříměsíční cestě na motorkách. Barvité líčení místních obyvatel, především indiánských kmenů, ke kterým se jim podařilo dostat.
Poslední dny jsem hodně zadumaná a beru si věci víc, než bych chtěla. Sami asi víte, že hlavě někdy prostě neporučíme. Můžeme chtít sebe víc, ale ona si jede svou.
V sobotu 24.11. na ČT 1 bude odvysílán pořad KLUCI V AKCI. Natáčení jsme se tentokrát účastnily i my s Verčou. S Filipem a Ondrou jsme si povídali o rakovině a podělily se o tipy na jídlo během chemoterapie. Vytvořili menu a to společně i uvařili. Nebudu prozrazovat více, uvidíte ve videu.
Pravou nohou do listopadu. Tenhle měsíc mne čekají veliké věci a jedna z nich jsou moje narozeniny. Každý rok tak nějak bilancuji a hodnotím, co se za ten rok změnilo. Dost často to nebylo téměř nic, kromě nových cestovatelských zážitků. Ten letošní rok toho bylo zase až příliš. Na rok 2018 nezapomenu. Třeba těch 33 bude zlomových a bude zase...
Události posledních dní mě nutí přemýšlet nad některými lidskými vlastnostmi. Myslím, že sama nemoc je dost velký úděl. Aby to nebylo tak jednoduché, jak již z článků víte, je spousta komplikací léčby, a v mém případě rakovinu komplikuje i třeba prodělaná mrtvička, atd... Prostě mám dojem, že na jednoho člověka až až. Možná se může zdát, že fňukám,...
Vím, že některé věci píši pořád dokola, ale taky vím, že vám to nevadí. Vy, co čtete příspěvky pravidelně, prožíváte všechny změny se mnou. Mnohdy mi sami píšete, jak se věci vyvíjí. Dnes chci psát o energii všeobecně i konkrétně. O mém Jin a Jang...
Babinec je, jak napovídá název, akce pro dámy. Již několikátý ročník pořádal butik ZuzEri, sídlící u nás v Jihlavě. Letošní, mám pocit, že už třetí ročník, se přesunul do větších prostor DIODu (divadlo otevřených dveří). Raut měly na starost všechny účastnice, kdo co napekl a donesl. Řeknu vám, mňamky veliké to byly.
Sbírka lízátek pro onkologicky nemocné děti. Nevěřili byste, kolik takové lízátko dokáže udělat radosti. Samozřejmě, kdo nezažil, nepochopí, v tomto případě platí dvojnásobně. Víte, ono při chemoterapiích nemáte vůbec na nic chuť, žaludek na vodě, v puse stále jen ta kovová pachuť, necítíte horké ani ostré a je vám tak zle, že do sebe prostě třeba...
Vůbec nevím, kde začít. Mám toho v sobě tolik, s čím se chci podělit. Už jsem v předchozím příspěvku psala, jak je důležité vnímat znamení okolo nás. Je až neskutečné, že moje mladší 25leté já podzim nesnášelo. Vy, co jste mi byli na blízku, se teď určitě usmíváte a pamatujete na můj termín winter depression. Tenhle terminus technikus jsem poprvé...
Říjen je na celém světě měsícem boje proti rakovině prsu a podpory nemocných žen. Tato myšlenka - Breast Cancer Awareness Month - vznikla v roce 1985 v USA. Jde tedy už více než 30 let starou tradici. Cílem je podpořit prevenci, ale také ukázat, jak se s nemocí potýkají ženy, které potkala. Tradičním symbolem se stala růžová stužka a hlavně...
Je to přesně rok, co jsem byla diagnostikována s rakovinou prsu. Rok, co začal ten veliký kolotoč. Rok, co jsem měla druhý domov po nemocnicích. Tělo vydrželo opravdu hodně. Teď je unavené a já se snažím to respektovat. Nejraději bych všechno hned, ale tentokrát, vím, že to chce čas. Smiřuji se s tím, že už nic nebude jako dřív a...
Podzim je voňavý, barevný a letos prostě tak nějak ještě hezčí. Prošla jsem si takovou zvláštní osobní proměnou, doslala druhou šanci. Abych začala úplně od začátku, vezmu vás zpátky na podzim roku 2016.