Kanáry - Za hranice všedních dní

Všechno tak rychle utíká, dost často jsem to ale v poslední době ocenila. Zpětně celý ten rok byl hned pryč. Už je to skoro tři týdny, co mám po operaci a zvykám si na nová prsa. Je mi mnohem lépe fyzicky, psychicky to teda žádná sláva není...

Je sobota a já musím dobalit kufr, zítra letím směr Kanáry. Všechno se to komplikuje, ale to dám. V první řadě dobalit v mém podání znamená říkat mamce, co mi do kufru má dát. V druhé řadě samotný odlet, tak brzo po zákroku a celkově celý pobyt, program. Letíme natáčet další část projektu Dlouhovláska se štábem Snídaně s Novou a díky cestovní kanceláři Canaria Travel máme nabitý program. Když jsme natáčení na jaře domlouvali, ještě jsem vůbec nevěděla, co mne bude po chemoterapiích čekat. Plán byl takový, že poletím s Filípkem a odpočineme si společně po tom všem, já si tak nějak myslela, že by operace mohla být až v září, tedy po návratu. Všechno šlo tak rychle, že musela být dřív a já do poslední chvíle nevěděla, zda budu moct letět. Bylo to opravdu na dny, v pátek jsem byla na kontrole a dostala od paní doktorky požehnání k odletu, který byl v neděli. Fyzicky to pro mě bylo náročné, o Filípka bych se starat nezvládla. Nemohla jsem se starat ani o svůj kufr, natož ještě o ten jeho. Cesta byla pro mě a doprovod, tak jsem si s sebou vzala doprovod rovnou zdravotní a to kamarádku Peťu, zdravotní sestřičku. Peťa se mi starala o zavazadla, o osobní ochranu, občas mě oblékala a vím, že si celé čtyři dny užila stejně jako my všechny. Aby to ale nebylo tak snadné, já téměř celou sobotu prospala, což u mě není zvykem protože bojuji spíše s nespavostí. Přikládala jsem to novým práškům. V noci ze soboty na neděli, kdy byl ráno odlet, jsem měla horečky. No co teď? Nadopovat se paralenem, vzít pas a čekat ráno v 5 hodin na Peťu, ať můžeme vyrazit směr letiště.

Na letišti jsme se potkali s ostatními (štábem a dlouhovláskami s doprovodem). Bylo nás celkem 12. Z Prahy jsme letěli na ostrov FUERTEVENTURA. Během letu se seznámili, něco málo natočili a za pět hodin přistáli. Přistání, samozřejmě na několikrát. Hned jsme se přesunuli do odletové haly a točili i odlet, štáb totiž letí domů o den dříve než my, tak ať to máme komplet. Bylo to hrozně vtipné, hlavně když se nás paní delegátka ptala, jak se nám pobyt líbil... a ozvalo se, že to bylo krátké... Ano dvacet minut na ostrově bylo opravdu krátkých. Paní z cestovky nám tedy popřála hezkou dovolenou, což byla třešnička a my se vydali na cestu do hotelu. Překvapila mne měsíční krajina. Většinou se na cestu důkladně připravuji, abych věděla, do čeho jedu. Tentokrát jsem nějak nestíhala a byla opravdu překvapená. Čekala jsem zelený ostrov. Pak mi došlo, že má vlastně vulkanický původ a tak nikde nic. Transfér trval necelou hodinku, ubytovaní jsme byli v letovisku CORALEJO (čti Koralecho) :-) na severu ostrova v hotelu Barcelo. Po uvítacím přípitku mohl náš pobyt oficiálně začít. Program jsme ten den už naplánovaný neměli a tak si zašli na večeři, plnou španělských specialit (ryby, mořské plody, paela, tortilla...). S plnými břichy se všichni vydali prozkoumat okolí a okoupat nožky do moře. První španělsko-kanárský večer jsme si užili v jednom baru na pláži, kde jsme chtěli ochutnat Sangrii. Po celém dlouhém dni se šlo brzy spát, ráno vyrážíme na výlet, tak ať jsme odpočatí. 

Po vydatné snídani na nás čekal odvoz do přístavu, kde jsme nastoupili na trajekt, co nás přepravil na ostrov LANZAROTE. Delegátka Canaria travel, která s námi byla celý den a díky níž na ostrov nikdy nezapomenu, děkuji. Byla skvělá, informovaná a co šlo nám ukázala nebo řekla. První zastávka byla na vinicích. Vinná réva v malých dolících, jedna vedle druhé, kam jen oko dohlédlo v této vulkanické krajině. Černá zem pod nohama křupala jako písek. Krásný kout světa. Cesta pokračovala na vyhlídku Mirador del Rio, ta nabízí úchvatný panoramatický pohled na sousední ostrov La Graciosa. Na Lanzarote je nejznámějším architektem César Manrique, na ostrovech najdete spoustu jeho práce. Mezi architektonické skvosty patří i zmíněná vyhlídka, ta připomíná malé jeskyně vybudované ve 400 m. Jak jinak, než že uvnitř najdete kavárnu a obchod se suvenýry. My dlouhovlásky jsme si užily místo po svém - při natáčení jsme si prohazovaly paruky, tak že štáb téměř nevěděl která je která. Manrique navrhoval i místní kaktusovou zahradu. Ta je zasazena do okolní ostrovní krajiny  z čeho je patrný architektův respekt k okolní přírodě. Najdete zde více jak 1400 druhů kaktusů z celého světa. Zajímavý je i chov určitého druhu mšic (rod Cochenilla), z tohoto hmyzu je získáváno karmínově červené barvivo. Kyselina karmínová se používá mimo jiné jako barvivo pro různé kosmetické přípravky, nebo nápoj Campari, jí vděčí za svou načervenalou barvu. Larvy, které vyrůstají na kaktusech, vypadají z dálky jako práškový cukr, který se lepí na kaktusové listy. Všechny jsme si vyzkoušely karmínové barvivo, mě Blanka udělala otisk tečky na čelo. Na to jsem pozapomněla a po zbytek dne všechno točila a fotila s tečkou. Takže pak budu ve Snídani s Novou jako princezna s tečkou na čele. Na oběd nás přivítali v malé rybářské vesničce. Rybí restaurace na pláži se spoustou mořských plodů, ryb a výborného místního vína. S plnými břichy jsme se prošli po pláži a přesunuli se zpět na trajekt a do hotelu.

Další den nás ráno čekali manželé Havlíkovi z BLUE WAVE surf school a celé dopoledne si všichni zkoušeli své umění ve vlnách. Hrozně mě to mrzelo, že nemůžu taky, ale při představě, že bych chytla vlnu do prsou, mě to rychle přešlo. Teorii jsem zvládla, tak příště si dám praxi. Všichni si to moc užili, byl to veliký zážitek. Pokud někdy budete na Fuerteventuře a budete chtít surf zkusit, což je tam skoro povinnost, doporučuji právě Blue Wave surf school. Petr i Káča byli skvělí. Díky moc.

Odpoledne mne čekalo natáčení na dunách. Všichni po náročném výkonu odpočívali a my se štábem a paní delegátkou vyrazili. Coralejo - národní park, kde je několik kilometrů dun. Měli jsme rozhovor celkem rychle hotový a měli ještě chvilku na přípravu na slavnostní večeři. Další místní restaurace, z niž se linula vůně všech dobrot a ty jsme po chvilce všechny ochutnali. Na Španělsku jsou fajn jejich tapas, tedy způsob servírování, kdy prostě ochutnáte od každého něco, takové degustační menu.

Středa byl poslední den před odletem, štáb nám odletěl a my měli volný program. S Peťou jsme si půjčili auto a chtěli vidět z ostrova víc. Vyjely jsme ráno a přijely na večeři. Chtěla bych zde zdůraznit, že bez Peťiného kabelu od telefonu do zapalování, by se nejelo, takže ještě že ho vzala. Během dne jsme navštívily malou rodinou fabriku a farmu s aloe vera. Daly nám školení ohledně druhů, pěstování, přípravků z typické místní rostliny. Viděly jsme krásné pláže s černým pískem a jeskyněmi okolo, liduprázdné s dunami a oceánskými vlnami, jiné plné lidí a hotelových komplexů. Ostrov Lanzarote má oproti Fuerteventuře velkou výhodu, že si dokázal udržet původní styl architektury. Všechny domy musí být ze zákona vysoké maximálně do třetího patra, ne tedy vyšší jak palma, a bílé se zelenými okenicemi. Nenajdete tam žádný vysoký hotel, co by byl jako pěst na oko, všechno je stejné a zapadá do krajiny. Jezdily jsme úzkými silnicemi mezi vrcholky kopců. Naskytly se nám krásné vyhlídky do údolí odkud byly vidět mohutné vulkány. Cesta po ostrově stála určitě za to, takže doporučuji, pokud se na ostrově ocitnete. Na jaře prý ostrov krásně kvete a v zimních měsících je zde krásných 20 stupňů. Pokud budete zvažovat dovolenou, za sebe můžu Lanzarote nebo Furteventura doporučit. 

Další den jsme ještě narychlo vyrazily sehnat nějaké dárky a pak už rychle na letiště a domů. Byly to krásné čtyři dny se skvělými lidmi. Bylo mi potěšením poznat každého z nich a nahlédnout do jejich životních příběhů. Odvezli jsme si kopu vzpomínek a mne to dodalo energii. Psychicky mi výlet po operaci hodně pomohl.

Veliké díky patří hlavně DLOUHOVLÁSCE, TV NOVA, CANARIA TRAVEL a BLUE WAVE surf school a všem bojovnicím.