První ferrata

O tom jak moc, mám ráda hory a skály, jsem psala již několikrát. Stejně tak i o mé vášni k ferratám. Velmi ráda jsem lezla někde po skále a zvažovala každý krok, neboť pode mnou byla mnohdy propast i několik stovek metrů. Jindy byla ferrata velmi vzdušná, což v překladu znamená, že vidíte až do ,,sousedního státu´´ a celý prostor je otevřený. 

Ach úplně mi stačí, když o tom teď píšu. Lezla jsem v Německu, Rakousku, Švýcarsku a mám úžasné zážitky. Naše ferratová parta byla malá, můj taťka, kamarád Rosťa a já. Nevím, zda ještě budu moci někdy na opravdovou ferratu, ale prozatím trávím hodně času mezi skalami společně s Filípkem.

Našel ve skalách a lezení taky zalíbení a obzvlášť ho baví spojení lezení s vodou, což nám nabízí kaňony řek.

Jeden takový jsme objevili nedaleko Skutče v Chrudimském kraji u obce Předhradí.

Teče tam řeka Krounka a v jejím údolí je malinkatá jištěná cesta. (ferrata je italské slovo, jehož význam je jištěná cesta) V němčině se setkáte s výrazem Klettersteig. Cesta jištěná ocelovým lanem, přírodními či uměle vytvořenými vstupy. Pokud se jedná o ferratu s označením A, což je takový choďáček, kde si vyzkoušíte techniku, tam jsou většinou řetězy na přidržování.

Toto místo je známé pod názvem Šilinkův důl. Natrefíte tu na kratičké úseky jištěné cesty s řetězy a žebříky. Děti budou určitě stejně nadšené, jako to moje. Já byla pyšná máma a spokojená pacientka, která první krůček zvládla taky.

Jako další velkou atrakcí bylo pro Fildu skákání od kamene ke kameni přes řeku. Výsledek mělo být dojít suchou nohou na protější břeh. Od té doby, kdy poprvé šlápnul do vody, se přestal snažit a vodě se nevyhýbal téměř vůbec. Bylo teplo a jeho argument byl: ,,Tyhle boty ale mamko mají být vodotěsné..´´