Je ze mne Popelka

Pátek mi bylo parádně, zvládla jsem spoustu normálních věcí, jako třeba vyzvednou Filípka ve školce, upéct mu oblíbený čokoládový dort a protřídit mu skříň. To prostě není možný jak ty děti rostou. V sobotu jsme zvládli se potkat s punckovo-rockovou rodinkou a kamarádem Sašou. Kluci si pohráli a my se nasmáli.

V podvečer mne vyzvedl Simírek a vyrazily jsme směr Praha na 2: Karlínský ples Nadačního fondu Pink Bubble (https://www.pinkbubble.cz/). Pokud budete chtít někomu splnit sen a pomoci, tak tady máte skvělou příležitost. Celá akce nám začala velmi vtipně, když jsme ze sebe dělaly dámy a převlékaly se na parkovišti v autě, nechtěly jsme za cestu mít zmačkané sukýnky. Nemusím asi detailně popisovat ty vtipné situace co to provázely. Ples byl úžasný, skvělá hudba, moderátoři a hlavně všechny BUBBLINKY. Máte všechny můj veliký obdiv. Veliké díky patří Martině a Kristě, díky vám jsem mohla být aspoň na těch pár hodin zase za "normální" ženskou. Obléct se do sukně, namalovat se a bavit se. Všechny ty bolístky, trápení, zdravotní komplikace se mi podařilo nechat doma a večer jsem si užila. Filípek měl trochu výhrady, že ženská by neměla chodit na ples se ženskou, ale tetu Simču nakonec schválil a on i Simči Honzík zase začali pátrat po tom, proč je nemůžeme vzít sebou. Dala jsem mu příslib, že budu do půlnoci doma a že žádný střevíček neztratím a auto se nám taky nerozpadne, tak jako Popelce dýňový kočár. Propustku jsem dostala, slíbila, že až se ráno vzbudí, budu u něj. Jako bonus mi řekl, že jsem krásná žena a já věděla, že můžu vyrazit.

Sobotní večer mne obrovsky nabil do následujícího boje, bylo mi krásně. 

Dnešní písnička je z mého velmi oblíbeného filmu, na motivy knížky S. Kinga, Zelená míle. Kde M.C. Dunkan v roli Johna Coffeho v rámci svého posledního přání kouká na nejoblíbenější film a tuto scénu, kde F. Astaire tančí a zpívá "heaven im in haeven". Já byla taky in heaven a to jsem ani netančila.


Tady si s Davidem zatančit můžete: