Jak na Nový, tak po celý

Čočka a uzené, to prostě musí být. Žádná kocovina, paráda. Přemýšlela jsem, co budou první slova a o čem bude první letošní příspěvek. Tak ale nebudu z toho dělat vědu, jako je tomu jinde na blocích. Prostě jedeme dál a zrovna nemám nic oduševnělého na mysli. Třeba se k tomu během psaní propracuji.

Dnes jsem si domů od rodičů dovezla ještě jedny z posledních věcí, co zbývaly k transféru. Staré deníky, sešity, knížky. Všechno s nevyčíslitelnou hodnotou. Moje cestovní modelkovské deníky, já ani nevěděla, že si je psala. Moje sešity z první třídy. Dopisy. Co jsme si s holkama posílaly během hodin po lavicích. První milostné dopisy a audionahrávky ze základky. Národní poklad! Prohrabávala jsem se se tím, a daleko se nedostala, u všeho jsem musela zastavit, takže jsem to jenom uklidila a nechala rozjímání na jindy.

Vzala jsem si knížku, Filda lego a zavrtali jsme se spolu do pelíšku... A začali to zase Harry Potterem.